SVOBODNÁ CESTA II

Po loňské úspěšné cestě jsem letos naplánoval cestu na jih Itálie, Sicílie, ostrov Volcano a země Malta. Cestou bude několik zastávek s prohlídkami měst a zajímavých míst.

30.6. Vše bylo již připraveno z minulých dní a ráno jsem byl ještě v práci zařídit poslední organizační věci. Ve 12 hod. jsem jel domů, nainstaloval spaní, naložil a v 12:50hod jsme vyjeli směr J. Hradec, Třeboň, Kaplice, Linz, Brenner, Firenze. Stav tachometru 109.801km Ještě odpolední večeře v Dolním Dvořišti, dotankováno a výjezd. Další dotankování relativně levné, bylo před Brennerem.

1.7.Asi v 01:00 hod. jsme zaparkovali u Autogrill asi 200km před Římem a pěkně se vyspali. Ráno vztyk po 7hod. a hygiena na čisté benzince, kafíčko a do Říma. Tam jsem měl již vytipované parkoviště na Via Laurentina (poblíž EUR) za 1,5eur/den. Metrem jsme jeli 9 stanic na Colosseum za 1,5eur a vystoupili jsme přímo pod Coloseem. Odsud jsme prošli celý historický Řím a i Vatikán. Těšil jsem se na fontánu Trevis. Ta se však opravovala a pak mne nejvíce uchvátil Chrám Bohů, který má ve své obrovské kopuli velký kulatý otvor a slunce zde vytváří „laser“. Pizza za 1,6eur a zmrzlina za 2,5eur, ale výborná. Navečer jsme ještě zajeli se vykoupat do moře, asi 30km, do Fiumicino. Voda zde byla ale špinavá, protože se nevyměňovala z důvodu vlnolamů. Přesto, ale osvěžení bylo příjemné. Rychlá večeře a vyjeli jsme směr Neapol v 19:50hod. Tachometr 111.232km. Noc opět u Autogrill v autě.

2.7. Vztyk opět asi v 7hod, po 9-ti hodinovém spánku, snídaně, hygiena a do Neapole. V jedné písni se zpívá „krásná je Neapol“….. věřte, že není. Rozbité silnice, památky jsme nenašli, přístav zatarasený firmami, uzounké uličky, rozbité silnice s obrovskými dírami a hlavně-každý řidič si dělá co chce, parkuje kde chce a jak chce a o přednostech v jízdě ani nemluvím. Řidiči motocyklů jezdí okolo vás rychle vlevo, vpravo. Takže jediná možnost, aby jsme předešli bouračce, byla pomalá jízda. Dali jsme si zde ale, vynikající croissant s vanilkovým pudinkem ze soukromé pekárničky za 1eur. Pak jsme ještě zaparkovali v MD Marketu, kde jsme dokoupili zásoby.

Bylo asi 11hod., tak jsme si řekli, že se podíváme na cestu na sopku Vesuv. Vesuv byl plánován na zítra. Cestu jsme jednoduše našli a dokonce jsme našli i parkovací místo na vrchním parkovišti. To asi proto, že bylo 11:30hod. a tedy ti ranní návštěvníci byli již pryč a ti dopolední ještě nedorazili. Parking 5eur, ale myslím, že jsme to nemuseli platit, parkování patřilo k lístku a toto byl jen prezent pro kluka, co nás navedl. Vstup ke kráteru je 8eur. Asi 1km do kopce a dá se lehce zvládnout. Kráter je obrovský, krásný rozhled na Neapol, celé pobřeží a i na Pompeje. Vesuv je prý nejsledovanější sopka v Evropě. Ke kráteru jsme vyšli jen v pantoflích a do půl těla. Nelíbí se mi totiž lidé, kteří jsou, na jednoduchou trasu nabaleni do trekking oblečení, zapařených bot a s batohy na zádech (jak Lenin) a čepice až na uši. Vesuv je v 1000mnm. Cestou zpět oběd v restauraci na svahu sopky a lahev 0,7l vína. Po výstupu na sopku víno fungovalo rychle, já byl řidič a tak jsem musel opatrně. V Itálii je ale nějaké to promile povoleno. Sjeli jsme ještě do města Ercolano (Herculaneum), které bylo vykopané z popela, po výbuchu Vesuvu roku 79, stejně jako Pompeje. Malé a členité město, kde žasnete, co lidé již dokázali před dvěma tisíci lety. Dole pod hradbami byly i hladomorny s množstvím koster vězněných. Vstup 11eur a parkování 5eur/hod. Pak jsme se v Ercolano zajeli vykoupat na malinkou křišťálovou plážičku s černým pískem, kam chodí pouze domácí. V Ercolano jsme i přespali, jen jsme sjeli do města na hlídané parkoviště s wifi. Ve městě všude nepořádek, papíry, prach… Tachometr 111.536km.

3.7. Vztyk v 7hod, spalo se krásně – 8hodin. Hygiena na benzince a do historického amfiteátru Pompeje, vykopaného také z popela sopky Vesuv, které mělo navždy zůstat přikryto. Vykopáno bylo celé veliké město i s obyvateli. Některé torza těl se v popelu zachovala a jsou zde skutečně k vidění. V 9:00hod. otevírali a tak jsme byli první. Prošli jsme celé město, byl opravdu hic, chodili jsme stínem, ale jednou za život vidět Pompeje určitě chce. Člověk si uvědomí obrovskou sílu naší zeměkoule, kdy během vteřiny zahynulo statisíce, možná miliony lidí pyroklastickým výronem. Ke kráteru byla vybudována i lanovka, tu ovšem zničil výbuch v roce 1944, její zbytky jsou na východním svahu stále patrné. Před 12hod. jsme prohlídku zakončili a ubytovali se v hotelu Astoria v Pompejích za 50eur pro dva i se snídaní. Stažení fotek, odpočinek, jídlo a večer na procházku městem, kterou jsme zakončili večeří a zmrzlinou. Spalo se nádherně, pohodlná postel, klima, komplet koupelna a hlavně wifi, takže chvíli i práce.

4.7. Vztyk v 6:30, zabalit a v 7:30 snídaně. Majitel hotelu byl Ital a vzal si Ukrajinku, oba dobří lidé. Majitel vyprávěl, že se nemusíme bát utečenců, že to problém je, ale pro Itálii a ne pro turisty. Utíkají na východní pobřeží z bývalé Jugoslávie, Albánie, Řecka a my jsme na západním pobřeží. Na Sicílii bude také klid, Siciliáni jsou hrdí lidé a prý by se od nikoho nenechali omezovat. A měl pravdu.

Odjezd v 8:20, tachometr 111.560km do městečka Scilla. Dálnice v jižní Itálii se již neplatí. Scilla byla vzdálená asi 650km, zde jsme se vykoupali na nádherné oblázkové pláži, prohlídli bájnou Scillu z Řeckých bájí a pověstí. Skylla byla totiž mořská obluda se šesti hlavami a dvanácti nohama a byla nebezpečná plavcům, blížícím se Sicílii. Jen jsem se zde nepotopil. Bylo zde moc lidí a nechtělo se mi dělat atrakci. Začíná zde již průplav mezi pevninou a Sicílii a je to prý nejkrásnější místo Itálie k potápění. Na šnorchl jsem ale nic neviděl a byla zde mělčina. Tak nevím, nevím….. Večer jsme přejeli na Sicilii trajektem za 112eur i zpáteční. (platí 1 měsíc). Pak jsme pokračovali do města Milazzo, kde jsme se u majáku na konci poloostrova navečeřeli při západu slunce a pak na pláži přenocovali. Útesy jsou zde vysoké a tak jsem se nemohl potopit…. Také je zde mělko.

5.7. Vztyk v 6hod. stažení fotek a do přístavu. Nalezli jsme parkoviště, přejeli svozovým busíkem do přístavu, koupili lístek na ostrov Volcano za 16,50eur/os. Pak jsme hledali a našli naše ubytování Togo Togo – zařízený přízemní apartmán s kuchyní. Uklizeno ale prý bude až ve 12hod. a tak jsme se šli vykoupat na nádhernou plážičku s černým pískem s mořem jak olej. Pak jsme se ubytovali a šli hledat bahenní sopečné lázně s horkou vodou, kde vás bubliny ze sopky pálily do chodidel. Bahnem jsme se omatlali, aby síra vyžrala všechny neduhy v kůži. Bahno prý také léčí revmatismus, ekzémy, alergie atd. Pak se chodilo do moře opláchnout, kde všude okolo vás moře bublalo sopečnými horkými plyny. Nádherný zážitek. Pak jsme se šli najíst a šli jsme ke kráteru sopky Grand Crater v 500mnm. Toto byl namáhavější výstup než byl Vesuv, je pěšinkou v sopečném prachu, ale určitě se nám to vyplatilo – nádherné pohledy, stály jsme u děr do sopky, odkud stále vychází silný sirný kouř a vytváří okolo děr sirné květy. Nádhera. Nevadila nám ani podrážděná kůže na nohou od sirných par. Zpět jsme došli až ve 21hod., večeře, net a spát.

6.7. Vzbudili jsme se v 6:30, snídaně, zaplatit 50eur za pokoj-ubytování. Trajekt jel v 8:50 a za 45min. jsme byli v Milazzo. Auto jsme hned našli a vyrazili k soutěsce Alcantara, ale vnitřkem Sicilie po „spaghetti way“. Do města Francavilla di Sicilia. Tachometr 112.109km. Alcantra byla nádherná, čedičová soutěska, kde protéká říčka Alcantara a když taje sníh tak se zde valí až 20m vody a vody. A ta vymlela za staletí nádherný kaňon široký 3m. Voda v říčce je opravdu studené a krásná. Jen si tady z toho město udělalo byznys, udělali za peníze EU zábradlí, výtah, zasadili pár olivovníků a citrónů mezi které dali plastové mručící dinosaura, krokodýla, hrocha a vybírají 13eur vstup. Docela FUJ. I tak ale je tento přírodní úkaz nádherný – chce si to ovšem koupit vstup jen na koupání. No a pak jsme již jeli přes města Randazzo, Bronte, po západním úpatí sopky Etna na parkoviště sopky Sorfino Sapienzo v 1900mnm. Parkoviště je již na jižním svahu a zde jsme přespali. Byl tu příjemný chlad.

7.7. V 7:00 vztyk do nádherného rána, spalo tu s námi asi 5 aut. Snídaně na PB vařiči, procházka k malým kráterům a i ke kráteru z roku 2001. V 9:00 odjezd lanovkou do 2200mnm za 30eur a pak pěšky do asi 2600mnm (nechtěli jsme platit terénní autobusy za 23eur). Bylo to fuška, ale o to větší zážitky – chodit po nekonečných pláních sopečného prachu okolo kráterů a vystupovat pomalu k vrcholu. Počasí nám přálo, bylo jasno a příjemný chlad. Tam kde končí autobusy jsme vylezli, dali si svačinku a neuposlechli jsme dvě cedule „Zákaz vstupu“ a šli dále k vrcholu Etny. V Jižní Itálii jsme si totiž všimli, že někteří lidé neuposlechnou cedule zákazu a jdou dále. Nikdy se nic nestalo, tak si myslím, že toto znamená „Vstup na vlastní nebezpečí“. Vylezli jsme asi do 2700mnm. Dál už se nedalo, byla zde čerstvá láva, po které se nedalo jít pro její křehkost, hrozil úraz. Pak zpět, ještě prohlídka dvou menších kouřících kráterů v 2600mnm a dolů. To už šlo rychle. Na parkovišti jsme nic neplatili a jeli na Catanii. Ještě jsem cestou do auta hodil 2 velké kameny – památka z Etny – mega sopky. Tachometr 112.305km. V Catanii jsme najeli na dálnici a na Syracusy, kde jsme odbočili na údolí Pantalica. Toto místo, chráněno Unescem, si nesmírně vážím. Vstup se nevybírá a je zde vidět obydlí a hroby v přenádherném údolí křišťálové říčky Pantalica a Anapo. Je to zde staré 3000 až 5000 let př.n.l. Jsou patrné i záseky ve schůdcích, které si původní obyvatelé tesali a i ochozené kameny na cestičkách (samozřejmě ne od turistů, těch sem přijede jen hrstka). Je zde několik obrovských jeskyní, kde žili společenství, vždy tak, aby se do jeskyně nedalo lehce dostat – tedy ve skále nad dnem kaňonu a hluboko pod vrcholem skály. Vzadu v jeskyni byla velká ložnice a vpředu ohniště, strážní místa a vchod. Takovéto jeskyně zde byly i pro jednotlivé rodiny. Zvláštní bylo pohřbívání mrtvých, vysekali díry do skály a zesnulého sem uložili. Vždy dál od své jeskyně a ve vrchní části skalní stěny. Hroby neměli dveře. V 18:30 odjezd a ve 20:30 jsme byli v Pozzalo, kde jsem chtěl koupit trajekt na Maltu. Odjížděl ve 21:30hod. Dozvěděl jsem se ale, že mám komerční vozidlo (dodávku) a že musím počkat, jestli bude místo. A to i když jsem jim ukázal spaní v autě. Místo bylo, najeli jsme do trajektu poslední a zpáteční lístek stál 450eur. Ve 23:30 trajekt společnosti Virtu Ferries – obrovský rychlý katamarán – dorazil do hlavního města Malty – Valletta. Zde byl obrovský chaos, protože zde skončil nějaký koncert a v ulicích bylo tisíce lidí, všude plno aut, policie, kruháků a to ještě – jezdí se zde vlevo. Jen tak tak jsem se čelně nestřetl s autem. Nějak jsme se dostali z města a přenocovali na parkovišti za městem – to už ale bylo 01:15hod.

8.7. Vstali jsme už v 6:30, snídaně v autě a do Valletty do ulice St. Sebastian, kde se v zátoce potopím k vraku HMS Maori. Protože bylo asi 7:30, tak všude prázdno, ale když jsem vylezl, byly všechny parkovací místa obsazená. Ponor na částečně rozpadlém vraku 60min., max. hloubka 16m, teplota 24-26°C. Pak směr k našemu hotelu, ale ještě jsme si pod fíkovníky udělali oběd – italské těstoviny. No a pak jsme již našli město Melieha a náš hotel na dva dny - Panorama. S krásnou vyhlídkou na zátoku. Ubytování, zaplacení a na Paradise Bay, směr ferry na Gozo. Tam se však pruhy na silnici dělily a tak jsem vybral nápis na asfaltu – divers. A ten pruh nás dovedl na parkoviště jen pro licencované potápěče. To je tedy pecka. To jsem ještě neviděl. Malta má totiž turismus na prvním místě ve svých příjmech, činí 35%, tak proto se starají i o potápěče. Pak jsem se rozmlouval se dvěma Francouzi a náhodou jeden uměl trochu česky. Řekli co a jak, vraky jsou vybójkované a kurs 275 a 330. Dnes jsem vyrazil ještě na Patrol Boat P29. Nádherný vrak, jak když pluje asi v 36m hloubce. Celý jsem prohlédl a i kulomet na přídi. Deko 6min. na nádherné stěně Sugar Loaf – Madonna. Byl jsem solo. Zpět až asi v 19:30 a pak na večeři do Meliehy. Spát již za tmy.

9.7. Krásně se spalo, nevadila ani svatba v hotelu. V 8hod. výborná snídaně – švédské stoly. Pak opět k Cirkewwa na vraky, kde je ovšem i krásné koupání. Byly větší vlny a já zapomněl zdroj na světlo. Takže jsem jel zpět 6km do hotelu a na ponor až ve 12hod. Naplavání k bójce a sestup k vraku Rozi. 63min, 35m, 17-26°C, solo, deko 8min. na stěně Cirkewwa Arch. 2,5hod pauza a opět ponor na Patrol Boat P29, solo, 36,1m, 60min., 17-26°C, ale tentokrát i s prolezením celé lodi uvnitř a podplavání zádi pod lodí a za oběma kormidly, okolo hřídelí lodních šroubů, které tam ovšem nejsou. Deko 17min. na Sugar Loaf - Madonna. Pak zastávka u Rudé věže, převléknout v hotelu a na večeři do Meliehy. Spát opět za tmy.

10.7. Ve 4:30 vztyk, ve 4:40 odjezd a v 6:30 odjížděl trajekt, snídaně na trajektu a v 8:40 Pozzalo a 1340km do San Marina. Tachometr 112.651km. Jen v Messině trvalo asi 2 hod než jsme se dostali ze Sicílie trajektem na pevninu. Nemohli jsme nalézt molo naší společnosti pro trajekt. Na pevnině jsme ve Villa San Giovanni dotankovali. Tachometr 113.337km. No a pak již co to šlo k San Marinu, okolo Říma, L´Aquila, Teramo, Ancona, Pesaro. Přespali jsme na Autogrill asi 80km před San Marinem.

11.7. Snídaně v Autogrill a i hygiena. A v 9 jsme již byli v San Marinu. Parkoviště byla ještě prázdná. Parkovali jsme u kongresového centra, zašli na věže i hrad a prošli celé městečko. Všude ale spousty lidí, turistů, Rusů, Slováků, Maďarů, Poláků, Čechů atd. Dali jsme si výbornou zmrzlinku. Pak jsme zajeli na vykoupání do Rimini. Ale katastrofa, spousty lidí, špinavé moře, samá soukromá pláž, nedalo se zaparkovat …. Večer odjezd k Benátkám podle moře přes Ravenna, Chioggia. Na kraji Benátek na Autogrillu jsme přespali. Tachometr 114.212km.

12.7. Zaparkování na pevnině v Mestre u vlakového nádraží s názvem autobusové zastávky Stazione a autobusem do Benátek. Nevěděli jsme, kde se kupují lístky a tak jsme jeli na černo – vyšlo to. Pak jsme již našli ubytování a centru v Locanda Armizo – pokoj ve starém soukromém domě s kompletní výbavou, malými okny, trochu jak kobka. Vše ale v renesančním stylu. Postel ale pohodlná a tak OK. Prošli jsme spoustu uliček a kanálů, viděli Canal Grande, několikrát přešli Ponte di Rialto, náměstí S.Marco, prostě vše vyznačené v mapě. Pak oběd a do ubytování, odpočinek a opět do večerních Benátek. Tentokrát severní stranou na S.Marco, kde jsme dlouho seděli a pozorovali okolní běh života a i černochy, kteří prodávali zrní pro holubi, aby si je lidi mohli nakrmit. Velmi úsměvné, když mi i zmrzlinář vecpe do ruky účtenku, že si jí musím vzít a pak tito černoši neplatící nic.... Stojí za to Benátky vidět, ale jednou za život. Vše drahé, spousty turistů, spousty Rusů, Poláků, Slováků, Čechů, Francouzů. Pak večeře v hospodě, kde byl i oběd – nechtěli jsme, ale trefili jsme se do stejné restaurace, aniž jsme to věděli :-), byla totiž levnější a dobrá. Jen ten tuplák piva za 10eur.... Ale jeden můj kamarád Franta říká „peněz se nenažereš“ a má pravdu.

13.7. Ráno výborná snídaně croissant, kapučíno, čaj. Odchod asi v 9hod, autobus do Mestre – Stazione za 1,5eur – lístky jsme si už koupili a přišli revizoři :-). Zaplacení parkoviště a odjezd domů přes Udine, Salzburg. Za hranicemi jsme si radši koupili dálniční nálepku a při platbě za tunel byla kontrola – uf uf, ještě že jsme si jí koupili, nechtělo si mi :-). Pak ještě zdržení na dálnici před Salzburgem z důvodu bouračky. V Třeboni ještě večeře, na kterou se dlouho čekalo a tak dojezd až ve 22:30hod. Takže místo plánovaného dojezdu v 18hod. jsme přijeli o 4,5hodiny déle. Tachometr 115.057km.

NAJETO TEDY 5266 KM.

Závěr : Stejně jako loni vše vyšlo jak mělo. Štěstí stálo opět při nás. Tak ať to je i nadále. Nebyla ani chvilka, kdy bychom se nudili. Památky, cesta, sopky, pláže, města a i potápění v dalekých koutech Evropy, dosažené po vlastní ose.