Účastníci expedice :

Expedice Filipíny 2006 se začala vyvíjet již koncem roku 2005 přípravou výběru země, kterou naše výprava navštíví. Z mnoha návrhů a možností byly v lednu 2006, na mírně alkoholovém party u Miloše, vybrány Filipíny, kde jsme plánovali návštěvu čtyř ze 7107 ostrovů. Jedná se o tropické pásmo s teplotami 25-38stupňu Celsia, kde východní část země postihují cyklony. Mluví se zde filipínštinou, angličtinou místy i španělštinou. Je zde i mnoho činných sopek a poměrně častá zemětřesení. Takže jsme nevěděli co nás čeká a do jaké země se chystáme a tak začalo shánění informací, map a různých kontaktů a poznatků od lidí, kteří již tuto zemi navštívili. Náladu nám nezkazil ani nepodařený vládní převrat, který se začátkem března na Filipínách odehrál. Věděli jsme ale, že ozbrojené složky v zemi budou velmi aktivní a čekali jsme možné problémy. Nedůvěru v nás také vzbudilo obdržení elektronických letenek formou e-mailu. S jejich vytištěnou podobou jsme odjeli na letiště a doufali, že to vyjde. Vše proběhlo hladce, v dnešní elektronické době jde vše rychleji. Problém byl pouze se zavazadly. Někteří jedinci měli obavy z nedostatku potravy a jejich hmotnost zavazadla přesáhla 20kg a letecká společnost KLM má nulovou toleranci. Takže potrava v pohledu zaplacení nadváhy byla mnohem dražší než jsou evropské ceny natož asijské. Příruční zavazadla, které měli limit 10kg proběhla bez problémů. Odbavení zavazadel bylo až do Manily a tak jsme doufali, že se s nimi v Manile setkáme.

Odlet do Amsterdamu proběhl dobře, chvíli nám trvalo na tak obrovském letišti najít terminál do Manily, zvlášť proto, že údaj terminálu na letence F6 se neshodoval s terminálem na odletových obrazovkách E6. Obrazovky byly správně a nakonec jsme se všichni včas sešli na E6. Let do Manily trval asi 12,5 hodiny. Bylo nám trochu divné, že letíme místo na jih poměrně dost na sever, ale nad Moskvou jsme se uklidnili, protože tam jsme se začali obracet na jihovýchod. Zažili jsme nejkratší noc, která byla o 6 hodin kratší, protože časový rozdíl našeho letního času a filipínského je +6 hodin. Během letu byly podávány asi 3 jídla, několikrát pití a v čase kdy jsme již nemohli vydržet sedět jsme se soustředili na zádi na odborných konzultacích mezi členy výpravy. Konzultace byly narušovány jen posádkou letadla, která nám odmítala podávat whisky ve stoje. Většinou to dopadlo tak, že jsme jednu whisky domluvili a ihned vypili a druhou nám přinesli na místo a takto se to několikrát opakovalo.

Sedadlo obsahovalo pro zkrácení doby letu obrazovku s leteckými informacemi, pc hrami, filmy, muzikou, proto jsme obdrželi po startu sluchátka. Přistání v Manile na ostrově Luzon bylo cca v 8 hodin ráno filipínského času, kde po několika kontrolách jsme se dostali k odběru zavazadel a kupodivu jsme se všichni se vším setkali.

Dopravu do dalšího místa zajišťovali dvě černé dodávky s tónovanými skly, ale s klimatizací. Na cestě z Manily do Batangas jsme se zastavili u benzínové stanice, kde se dokupoval benzín za cca 17,-Kč/l. My jsme se občerstvili chlazeným pivem San Miguel nebo extra silným pivem Red Horse za cca 20,-Kč, protože teplota ve stínu byla asi 33 stupňů C. Po pravé straně jízdy jsme si představovali obrovský kráter sopky Taal Volcano, která svým výbuchem asi před 15 lety ovlivnila podnebí na několik let a obnovilo se v ní 110m hluboké jezero. Jedná se o kalderu, tedy o sopku, která se propadla do vyvřelého magmatu. Do Batangas jsme přijeli cca v 13 hodin a v 15 hod. vyjížděl trajekt. Uvelebili jsme se ve stínu a dali jsme si San Miguel. Trajekt do Abra de Ilog na ostrově Mindoro pod názvem Baleno Five trval asi 2 hodiny. Domorodci v počtu několik desítek se uvelebili na lehátkách v podpalubí a my jsme zaujali místo ve vrchní části, abychom se mohli kochat přírodou a nechat se ovívat příjemným vánkem. V Abra de Ilog na nás čekali opět dvě černé dodávky s tónovanými okny. Před tím jsme si ale koupili na cestu Red Horse, v malinkých obchůdcích z rezatých plechů a střech z palmového listí. Obyvatelé byli vstřícní a tak jsme s nimi komunikovali jak se dalo, ale většina obyvatel umí mluvit anglicky. Cesta do Sablayanu přes Mamburao, Santa Cruz a Barahan trvala cca 3 hodiny /137km/po „silnici“kamenité a prašné i místy asfaltové.. Tato silnice je na mapě označená jako hlavní. To už byla tma a nic jsme neviděli. Do Sablayanu jsme dorazili asi po 23 hodině. Tam jsem zjistil nemilou věc, „ukradli mi ledvinku s pasem, kreditní kartou a mobilem“. Docela šok. V zemi s mnoha vojáky, kde na křižovatkách, na kraji měst, před různými budovami nestojí jeden voják ani dva, ale dvacet a kromě samopalu s granátomety mají 15 zásobníků s náboji okolo břicha a jednu až dvě pistole na stehnech se mi ztratí pas. A to jsme na jiném ostrově cca 400km od Manily, no nechám to na ráno.Po chvíli pro nás přijela malá loďka zvaná „banka“, která nás a druhá zavazadla dovezla na ostrov Pandan za cca 20 minut. I když jsme v neproniknutelné tmě bez reflektorů na chvíli uvízli na mělčině u ústí řeky Bagong Sabang River, která ústí v Sablayanu do moře. Na Pandanu jsme se ubytovali a čtyři z nás jsme se šli o půlnoci na romantickém ostrově vykoupat, jak nás pánbůh stvořil. Moře bylo klidné, milióny hvězd nad hlavou a planktonem světélkující voda. Každý náš pohyb jakoby rozzářil tisíce drobných živočichů a ani jsme nepomysleli na nebezpečí které na nás může čekat pod vodou ve formě jedovatých nebo žahavých tvorů. V noci se ozývalo z džungle, ale i z našich chat kromě cikád i zvuky podobající se slovům „gekon, gekon“ vydávající místní ještěři.

Probuzení 2.4.2006 na ostrově Pandan bylo nádherné, zpěv ptáků, jinak úplný klid. Vše kam jsme se podívali byl písek s palmami, rozkvetlými květy, keři a různými rostlinami, které byli v místě resortu upraveny, ale hned za chatkami byla džungle. Civilizaci zde připomínal pouze bar cca 10x10m, s příznivými cenami, kde nás vítali slovy „magandang umaga“-dobré ráno, magandang araw-dobrý den, magandang gabi-dobrý večer, komosta-ahoj. Kuchyň s jídelnou je v ryze domorodém stylu bez zdí s pohledem do džungle, tam jsme chodili na „kain na“-jídlo nebo na „masarap“-dobroty. Ubrusy zde ale byly čisté a jídlo výborné. Ostrov Pandan je asi 1km dlouhý a 300m široký, kde na severovýchodě je resort s asi 20 chatkami včetně domorodých obyvatel a zbytek ostrova je džungle. Chatky jsou opravdu stylové, bez zamykání, bez skel v oknech někde i bez dveří, spí se v moskytiérách, svítí se malinkatými žárovičkami napájenými automobilovými akumulátory umístěnými pod postelemi. Koupelna a záchod je v jedné místnosti kde teče pouze slaná voda a pokud se někdo chce umýt sladkou vodou, je tu velké vědro s naběračkou, která slouží na polití člověka. Mezi střechou a stěnou chatky je asi 0,5m mezera, takže ještěři, pavouci, švábi a jiní tvorové ostrova mají přístup na návštěvu. Moskytiéry jsou ale v pořádku. JE ZDE NÁDHERNĚ.

První den dopoledne jsme prolenošili, odpočinuli si po cestě a odpoledne jsme si přikoupili seznamovací ponor na lokalitu Neptune. Jelo se člunem „bankou“, ale můj buddy silně dýchal a tak jsme skončili po 20 minutách, ale potkali jsme zde korálového hada vodnáře, který je prudce jedovatý. Takže několik foto a ven. Ostatní členové ponoru se setkali s karetami pravými jak se pasou na podmořské louce v 3 metrové hloubce. Moře a dno je jiné než v Rudém moři i mnozí živočichové jsou jiní, mají jiné barvy a někteří se vyskytují pouze na Filipínách. Celý ponor nás unášel slabý proud. Večer jsem ještě zašel na recepci a zkusil ať Janie zavolá do firmy Baleno, která provozuje trajekt, jestli nenašli pas. Prý zavolají.

Druhý den 3.4.na ostrově Pandan byl věnován potápění, které bylo organizováno vždy bankou „Kristin“, po dobré snídani. Ze všech ponorů jsme pořizovali filmový záznam i spoustu fotek. První ponor byl na lokalitě Gorgonian Drift. Dno zde bylo členité, spousta velkých kamenů, útesů, jeskyňky a hodně měkkých i tvrdých korálů. Druhý ponor, těsně po obědě z vlastních zdrojů, byl na Coral Garden West kde jsme kromě ostatních rybek, plžů, sumýšů atd. spatřili obrovskou do modra krásně zbarvenou langustu zdobnou. Třetí ponor byl odpoledne na Coral Garden , kde jsme se setkali s karetami pravými, perutýny ohnivými a metrovým sumýšem béžové barvy s tmavě hnědými skvrnami. Po ponoru, opláchnutí výstroje a nabíjení aku článků jsme výborně povečeřeli formou švédských stolů a rozjímali v chatě nebo skočili na San Miguel či džus z manga nebo ananasu, které byli opravdu výborné, za asi 40pesos= asi 20Kč. Romantickou noc rušilo jen chrápání členů expedice, bzučení cikád a křik „gekon, gekon, gekon“.

Třetí den 4.4. jsme asi v 9 hod odjížděli do rezervace Apo Reef a po asi 2 hodinách jsme skákali do vody na nádherné lokalitě Shark Ridge. Je zde kolmá stěna někam hodně hluboko a silný proud, který nás unášel podle stěny západním směrem. Těsně před výstupem na hladinu jsme potkali langustu pruhonohou, která na nás mávala tykaly. Po ponoru jsme přejeli k ostrovu Apo a další lokalita se jmenovala South East Corner. Byl zde silný proud okolo stěny do cca 45m. Potkali jsme žraloky bělocípé a černocípé. Pod hladinou byla nádherná korálová zahrada. Poslední dnešní ponor byl na Mapute. Zde jsem točil kamerou, proud byl opravdu silný a tak jsme se shovávali do malých kaňonů a fotili a točili. Nádherně zbarvený reef s koráli, houbami, nahožábrými plži, viděli jsme barakudu přes 1,5m délky, která osamoceně míjela reef a její bílé zuby svítili do kamery, dále jsme natočili stádo ploskozubců vysokočelých. Na lodi výborně vařili, byla zde plná penze, vždy nějaké maso/hovězí, kuřecí a ryba/ s rýží chlebem, různými omáčkami, zeleninou a ovocem. Pití-San Miguel, džus, Sprite, voda. Na loďce „bance“ bylo i 220V pro nabíjení aku a po nafoukání lahví kompresorem, Schifauer Czech Republic, božský klid. Spalo se na vrchní palubě, jeden vedle druhého. Romantika – klidné moře, nepatrné pohupování banky, miliony hvězd a chrápání členů výpravy.

Čtvrtý den 5.4. po výborné snídani s kávou lokalita Menor /ostrůvek/. Ponor okolo ostrůvku. Nádherné ponory v této rezervaci s viditelností 30 – 50m s teplotou vody 28-30stupňů C. Po obědě druhý ponor u ostrova Apo lokalita Aladin. Stěna asi do 45m, ropušnice, hvězdice-trnová koruna požírající korálový útes, kareta pravá, nádherná korálová zahrada. Po ponoru jsme se vypravili na ostrov Apo. Převezli nás člunem na 2x a my jsme okusili jak to asi v našich představách vypadalo v ráji na zemi. Bílý písek, azurové moře, palmy, kvetoucí keře a jen palmové chýše strážců rezervace. V bílém písku jsme nacházeli obrovské lastury zév, velké i malé úlomky korálů, kmen palmy pohupující se v nepatrných vlnkách. Na ostrově se nesmí nocovat. Na celém Apo Reefu, který má průměr 40km, jsme potkali pouze jednu loď. Ostrov Apo má asi 1km v průměru a je celý pokryt mangrovovými porosty s lagunou uprostřed. Šli jsme se podívat na maják a vylezli na něj. Pak jsme navštívili, po bambusových lávkách vedoucí přes mangrovy, lagunu, kde nám dva strážci nabízeli, že nás svezou. Při pohledu na vor, jsme s díky odmítly. Vše jsme zdokumentovali a vrátili se na loď, někdo doplaval, někdo se nechal dovézt. Prostě nádhera, romantikovo srdce zaplesá. Třetí ponor opět na Mapute. Byl zde nejsilnější proud, jako v rakouské řece Traun. Stěna do 45m kde jsme viděli trnuchu mauricijskou o průměru asi 1m, 5 žraloků bělocípích a lagunových, barakudu velkou, tuňáka, napoleona. Nechali jsme se unášet nad reefem až skončil, vystřelili jsme dekompresní bojku a po chvíli se vynořili. Byli jsme víc než 500m za lodí a místem očekávání ve velkých vlnách. Z lodi deco bójku neviděli a po cca 10 minutách si všimli mého 50W světla. Byli jsme zachráněni, už jedou. Někteří členové výpravy nás již odepsali a zapsali do ztrát expedice. Potom opět výborná večeře, San Miguel atd. Opět romantická noc s parametry z minulého dne.

Poslední den safari 6.4. první ponor na Mapute brzo ráno, v 6.30 hodin jsme již skákali do vody. Menší proud, žraloci bělocípí a lagunoví, stádo ploskozubců vysokočelých. Před obědem druhý ponor na Batura Cingo, atol na volném moři, opět několik žraloků bělocípích a lagunových, 5 langust, trnová koruna atd.atd. Po obědě jsme se potopili na Discovery Bank, atol vystupující do 20-17m, místy poničen od nedávného lovu ryb dynamitem. Murény , spousty ryb, vše jsem natáčel na solo ponoru. Pak jsme se vraceli na ostrov Pandan, kde jsme si dali ještě noční ponor na Coral Garden. V tom spěchu jsem si nějak zapomněl ploutve, tak jsem hodinový ponor absolvoval bez nich, což není problém, ale závodit a dohánět ostatní je těžší. Viděli jsme spousty ryb ukrytých v korálech před predátory, perutýny ohnivé i tykadlové, sépie, velkého čtverzubce mappa, který nám dovolil si ho pohladit před kamerou, dále krevety, několik ploskozubců dvoubarevných atd.

Další den 7.4. byl pojat v odpočinkovém duchu s ranní siestou a odpolední procházkou džunglí na druhý konec ostrova, s dokumentací všeho možného. Na recepci odpověď týkající se mého pasu nedostali a tak jsem se namísto vycházky do džungle vypravil do Sablayanu na policii pro protokol o odcizení pasu. Šéf resortu mi přidělil jednu ze zaměstnankyň, která se mnou všude chodila. Nejprve jsme zařídili foto, půjčili mi malé roztrhané sako a vyfotili mě. Pak jsme šli na policii, která se v 24tisícovém městě skládá asi ze 3 buňek s odlupující se dřevotřískou a díry ve stropě bez počítače i psacího stroje, nejbližší fax je prý 300km. Nastal výslech, mladý policista si něco od ruky psal, vše jsem mu vysvětlil i rukama. Pak jsme museli za notářem, ten nás poslal na městský úřad, tam jsem zaplatil 50pesos poplatek, nevím za co, pak do druhé, lepší budovy policie, kde už nebyli ozbrojenci, tam mi napsali protokol. Pak opět za notářem, kde jsem zaplatil 300pesos a znova do dřevěné budovy policie, kde mi vše vzali a asi za 30minut přinesli zpět se vším co jsem potřeboval. Uf, hotovo, ještě vyzvednout fotky a na Pandan. Po městě jsme se pohybovali motorkami s bočním vozíkem. Na policii když viděli cizince, se ke mně seběhli místní policajtky a začali se vyptávat na vše možné, z nich jsem dostal, že jedna bere výplatu 11000pesos a to je na Filipíny hodně, ukázala mi i výplatní pásku normální plat je tu cca 6000pesos. Pak jsme se dopravili do přístavu, kde jsem dal své průvodkyni 300pesos, ale nic nechtěla, tak jsem ji to vnutil a vrátil jsem se na Pandan za 150pesos. Večer jsem měl už lepší náladu, šli jsme na San Miguel do baru. Ráno nás čekal přejezd na Sabang.

8.4. jsme po 8 hodině byli už po snídani a u baru, kde jsme zaplatili jídlo, pití a ponor, na naše 950,-Kč za celý týden. Pak převoz do Sablayanu, tam nás opět čekaly dvě černé dodávky do Abra de Ilog. Konečně jsme viděli dvě třetiny ostrova Mindoro za dne. Hlavní silnice jsou prašné, kamenité, místy asfalt. Při monzunech zde teče prý hodně vody a asi jim silnice podemílá. Tak se s ní nedělají. V Abra de Ilog nás čekala soukromá banka ze Sabangu. Muselo se k ní přes lana, písek a kamení, tak jsem si nechal batoh odnést od domorodce, on byl jen asi o 40cm vyšší a když jsem mu dal batoh na záda, tak se mu podlomily kolena a několikrát zakolísal, ale došel. Stálo mě to 150pesos. Přejezd do Sabangu byl kouzelný, vysoké hory ostrova Mindoro končili v mracích, na pobřeží písek, palmy, džungle, sem tam domorodá chýš. Když jsme se začali přibližovat Sabangu, začali se objevovat i pěkné vilky a resorty no prostě civilizace. Asi v 15 hodin jsme přijeli do Sabangu a ubytovali se v resortu Cambell´s s názvem baru Fat Bastards, který měl ovšem šťastnou hodinku, od 17.30-19.30 hodin měl všechny drinky za polovic. Ubytování pěkné, klimatizace, sladká voda, dvd, televize, lednička. Pěkný a velký balkon. V recepci internet s cenou 3Kč/minutu, takže jsem komunikoval s rodinou přes skype, který jsme tam nainstalovali. Večeře i snídaně opět výborné.

9.4. byla neděle a den věnován potápění. Jiné dno, jiné moře v okolí hluboké 100-400m, spousta lilijic, hub, nahožábrých plžů, gorgonií, místy reefy s tvrdými i měkkými koráli, murény, rozedranci-frog fish černé i bílé, bad fish, lulanky, perutýni, různé červi a sumýši. První ponor byl seznamovací na Monkey Beach, lodí, murény, měkké i tvrdé koráli, různé houby. Druhý ponor byl nádherný na Sabang Wrecks v okolí rozpůleného vraku asi 25m lodi a asi 10m člunu. Spousta netopýrníků obecných i dlouhoploutvých, trubkotlamka čínská, perutýni ostnatí i tykadloví, rozedranci praví-černé i bílé, lulanky Commersonovy, nádherný kanic měsíční natočený mezi stovkami drobných rybek uvnitř vraku člunu. Byl zde mírný proud a vraky jsou na písčitém dně obrostlé podmořskou flórou. Třetí ponor byl na lokalitě La Laguna, mělký ponor v naší zátoce bez proudu, jedovaté ježovky, čtverzubci tečkovaní a citronoví, havýši žlutohnědí, běloskvrnní, různé klipky, parmice, ploskozubci, sapíni. Po ponoru večeře a procházka do města Sabang vzdáleného asi 1km. Večer jsem se ještě připravil na cestu do Manily na ambasádu, vytiskl jsem si z internetu mapy, adresu jsem již měl a ráno v 5.15hodin odplouvala první loď.

10.4. byli všichni na vraku lodi Alma Jane Wreck kde viděli perutýny, lulanky, Miloše něco žahlo do blejskající se hlavy.

Já odjel v 5.15hodin do Batangas, kde na mne měl čekat dopravce, ale měl tady být až za hodinu, tak jsem si taxi sehnal za 4500pesos, taxikář byl solidní, měl kartičku policie a našel v 17milionové Manile v Makati City, Ayala Avenue, 45poschoďový mrakodrap kde v 30 patře byla naše ambasáda. Po prohlídce vojákem jsem byl přivítán a pozván dovnitř ambasády a do 30minut jsem měl nový pas. Prý jsou ztráty běžné, filipínci se prý snaží přijít k lepší finanční situaci všemi způsoby i když riskuji konflikt s nekompromisní policií. Na cestě zpět jsem taxikářovi koupil oběd ve filipínském „mekáči“.V Batangas jsem mu dal o 500pesos více za to že byl ochotný, takže 5000pesos. Cestou jsme jeli i okolo vojenské letecké základny a taxikář vypravoval, že pokud někde na ostrovech vznikne nějaký konflikt, okamžitě vzlétnou stíhačky a vše postřílí. On prý kdyby někoho svým autem zabil… pak ukázal na svůj krk. Pak jsem sháněl převoz do Sabangu a málem jsem naletěl naháněčům, ti mě chtěli dopravit do Sabangu za 3000pesos, odolal jsem a za 5minut mi jel převoz za 150pesos. Takže lístek a běh k „bance“.V Sabangu v resortu jsem byl už v 15hodin, což je prý rekord. Odpoledne odpočinek, ostatní přijeli z ponoru a pak večeře a posezení na balkoně s pivem a slivovicí i s filipínským rumem nebo ginem, který zde stojí 24Kč za pullitr a je dobrý.

11.4. byl den věnován opět potápění a první ponor byl na Shark Cave, ve žraločí jeskyni byli dva žraloci lagunoví 1,5 a 2m. Dvoumetrový kroužil, menší byl na místě a nádherně jsem je natočil, je to jedinná památka, protože žádná fotka se nezdařila. Pak jsme viděli několik murén běloústých a třásnitých, zelené tvrdé koráli, hejna velkých ryb. Nádherný ponor.

Po obědě, z vlastních zdrojů nebo filipínského luncheon meatu, byl další ponor na Hole in the Wall, murény leopardí, černý rozedranec pravý, gorgonie, velká ropušnice. Ostatní nám v silném proudu zmizeli a tak jsme se vynořili na deco bojku sami do velkých vln. Vynořování je v Sabangu poměrně nebezpečné, protože nad hlavou se pohybuje větší množství lodí. Kapitáni jsou ale na potápěče a deco bojky zvyklí. Třetí ponor byl noční opět na Sabang Wrecks a velmi pěkný. Sumýš rodu Synapta, sumýš mnohohrbolnatý, netopýrníci, lulanky modroskvrnné, trubkotlamka čínská, perutýni, rozedranec pravý-černý i bílý, čtverzubec modroskvrnný 75cm ve vraku člunu, krásný ježík černoskvrnný a natočen i pilníkotrnec drsný. Večer posezení na balkoně a návštěva kulečníku s živou muzikou.

12.4. Poslední ponor na krásné lokalitě Canyons. Velmi silný proud, shovávali jsme se za kaňony, murény, velcí chrochtalové, velké gorgonie i 1,5m, hejna velkých ryb. Vynoření samostatně na deco bojku asi 100m od lodi, která se k nám asi po 15minutách dostala, takže jsme se pěkně zhoupli ve vlnách. Po obědě jsme si ve složení Radek, Milan, Roman, Jana a Kuba půjčili v místní půjčovně motorky a podnikli jsme výlet přes město Puerto Galera na asi 15 km vzdálené vodopády Tamaraw Fals. Cestou po prašné a kamenité cestě označené jako hlavní silnice, kde jsme potkávali místní ručně vyráběné vozidla jeepney a motorky.

Prach jsme pod vodopády opláchli. Jednalo se o říčku padající z výšky několika desítek metrů do malých lagunek. Provedli jsme několik foto a jeli zpět. Tentokrát na druhou stranu od Puerto Galery do Balatera a tam odbočili doleva a vydali se hledat hadí farmu v Bigaanu. Farmu vlastní němec, který zde chová hady, krokodýli, opice a jinou havěť, kterou většinou dostane z odchytu problematické zvěřě a zásobuje zoologické zahrady v Evropě, nejvíce prý v Německu. S majitelem jsme se setkali a přivítali, řekli jsme mu že jsme z ČR, proběhlo několik zdvořilostních frází, hlavně proč nemluvíme německy. Pak nám poslal domorodce, ten nám řekl, že vstup je 500pesos a prohlídka trvá 2 hod. To bychom ale nezvládli v domluvenou hodinu 19hod. vrátit motorky. Tak jsme poděkovali a rozloučili se.

Ještě jsme před odjezdem obdařili místní děti žebrající na silnici několika pesos a vyrazili do Puerto Galery. Zde jsme nakoupili několik suvenýrů, náramky z náhrdelníky z černého kamene, plážové tašky a batůžky, letní kraťasy, stylové korále i se žraločím zubem i večerní šaty. Vše velmi levně. Puerto Galera je větší město, které na vstupních komunikacích střeží několik ozbrojených policistů, kteří nás ale nechali bez problémů projet i bez přilby. Návrat byl již za tmy, byly jsme zaprášení, že nám jen oči svítili, tak jsme zaplatili 600pesos na osobu za celé odpoledne zapůjčení motorky, rozloučili se a šli do resortu se osprchovat. Ostatní dokumentovali Sabang, Big La Lagunu, Small La Lagunu a večer jsme navštívili místní kulečník s konzumací San Miguel.

13.4. byl den před odjezdem a byl věnován odpočinku i doplnění filmových záběrů i fotografické dokumentace. U domorodců jsme ještě nakoupili suvenýry, foukačky, nože, mačety, z proutí pletené podnosy, skládací kulečníková tága aj. Rozloučili jsme se se Skandinavian Divers, s bází se kterou jsme podnikali podvodní výpravy, prošli jsme naposledy městečko Sabang, zabalili jsme zavazadla, večer zaplatili v ubytovacím resortu týdenní útratu, která u mne byla 1112pesos tedy cca 550Kč za večeři, pití a internet.

14.4. v 3.30hodin ráno jsme odcházeli před resort, kde nás čekala banka, která nás odvezla do Batangas. Tam nás čekaly opět černé dodávky se kterými jsme asi po dvou hodinách dorazili na letiště Ninoy Aquino na okraji Manily. Taxikářovi jsem musel ještě zaplatit 300pesos za to, že jsem nevyužil jeho služby na cestě do Manily a on na mě čekal. Na letišti bylo spousta lidí, takže chvíli trvalo než jsme se zorientovali, pak nás čekalo asi sedm kontrol kde jedna z nich byla s rukama zvednutýma na zdi kde nás ručně kontrolovali. Policista si musel přijít na své při kontrole toho množství žen.

Platí se i výstupní poplatek z Filipín 500pesos. Zavazadla jsme museli vážit společně, jinak by opět někteří jedinci platili nadváhu ve formě filipínských suvenýrů. Nakonec jsme načas odlétli a snažili se vydržet let, jídlo, pití, filmy, muzika, hry, letecké informace, procházky po letadle, foto i točení Himalájí no a pak i whisky, opět v sedě. V Amsterdamu jsme čekali nekonečných 12hodin na let do Prahy, většinou jsme pospávali na příšerných sedadlech, ale vzhledem k šestihodinovému posunu se nám spát moc nechtělo. V 7hodin ráno jsme odlétli, snědli snídani a po 75 minutách přistáli v Praze. Tam nás čekala již Ivanka s dodávkou, které se ujal Miloš a před Barrandovským mostem jsme si zopakovali výměnu píchlé pneumatiky. Pak už cesta proběhla dobře a po 12 hodině jsme byli doma.