Pro správnou funkci je nutné mít zapnutou podporu JavaScriptu! Expedice Karibik | ECOPAINT - potápění
IANTD Ecopaint
 

KARIBSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ

Plán : potápění v mexických jeskyních Yucatánu
Termín : 20.10 –14.11.2014
Potápěči : David, Petr, Jan, Radomír, Dan a Radek

Z důvodu nepříznivého počasí, po silných deštích, plán změněn a rychlé rozhodnutí o uskutečnění níže uvedené cesty.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

20.10. Včera jsme se dozvěděli, že piloti Lufthansy dnes opravdu uskutečňují stávku. Nejprve se měla týkat jen ostatních letadel, ale rozšířila se i na naše letadla Praha-Frankfurt a Frankfurt-Toronto. Ještě se podařilo ve Student Agency, přes Polsko, přebukovat letenky na odlet a přílet do Frankfurtu. Nebylo na co čekat, rychle jsme se rozhodli a vyrazili k hranicím. V Přimdě jsme byli již za tmy a zde jsme přenocovali v Hotel v podhradí za 1000Kč/pokoj. Stále jsme ještě doufali, že Lufthansa do Toronta poletí.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

21.10. Vztyk ve 4 + snídaně a odjezd v 6hod. Asi v 10hod. jsme jeli okolo letiště, kde bylo hodně drahé parkování. Dokonce jsme i zajeli do parkoviště, ale přišlo by nás to na 12000Kč a tak jsme rychle zase vyjeli. Pak jsme zvolili cestu do města, zaparkovat někde u obytných domů zdarma a vlak nebo taxi na letiště. Zaparkovat se nám podařilo mezi bytovkami a stál tam i taxi a tak nás dovezl na letiště za 26eur. Tam jsme zjistili, že i náš let je zrušen. Od SA jsme ale již věděli, že Air Canada byl garant letu. Sice nás nejprve posílali na Lufthansu, ale pak nás dostali do letadla v 17hod. Takže zpoždění necelé 4 hod. Odlétli jsme na čas. Anglie, zasněžený Island i Grónsko…krása. Přistání těsně po setmění v 19:30hod, -6hod. Myslel jsem, že v Torontu najdu zabukovaný NU hotel kousek od letiště, ale mýlil jsem se. Museli jsme zavolat, aby pro nás přijeli, byli jsme od nich asi 2km, ale na druhé straně od východu z letištní haly. Hotel vlastnili Arabové, i v tomto duchu byla obsluha a stavba. Pokoj OK, ovšem Niagarské vodopády ani CN Tower nevyšly z důvodu pokročilé hodiny a únavy.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

22.10. Vztyk ve 3:30 + v 5 busík k mono rail, který jezdí pouze 3 stanice a bez řidiče, my jeli na T1(terminál). Odlet v 8 hod. byl na čas, prohlídka USA, Floridy a Cancun byl viděn mokrý z důvodu silných dešťů. Přistání v 11hod, za chvíli jel autobus společnosti ADO do Playa Del Carmen. Zde jsme si na autobusovém nádraží uschovali zavazadla. Dali jsme si oběd, mořské plody a při placení mi nevrátili 50pesos(100Kč), ale to jsem si ještě myslel, že to je 25Kč, tak jsem to nechal. Pak jsme šli na pláž, já se vykoupal na osamocené pláži a pak jsme se šli najíst do obchoďáku. Lehký spánek na nádraží při čekání na autobus. Odjezd do Belize City ve 23:40hod.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

23.10. Někdy v noci přechod hranic do Belize pěšky a za hranicemi nás autobus zase naložil. Asi v 8hod. jsme byli v Belize City. V karibských autobusech se platí vždy až během jízdy, je to jiné než u nás. A tento člověk nám řekl, ať jedeme s nimi přes Belmopan, Dangrigu až do Independence. Ani nebudeme muset přestupovat. Pak že přejedeme do Placencie lodí a odsud do honduraského Puerta Cortez. Je to jediné spojení Belize s Hondurasem a jezdí jen 1x týdně. Tak jsme poslechli. V Independence jsme se ale dozvěděli, že loď do Hondurasu jede i odsud ráno v 11hod. Prošli jsme město s prašnými cestami, několika kostely a školami, ubytovali se v hotelu Hello Hotel za 85BD/pokoj. Večer proběhla tropická bouře, kdy vypli elektriku a tedy i čerpadlo na vodu, tak jsem se namydlený sprchoval pod okapem. V noci jsme se probudili + šli na, stále ještě živou, diskotéku. Docela sranda pozorovat tanečníky naznačující takové zvláštní pohyby –sexu zezadu- se zdviženýma rukama :-).

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

24.10. Vztyk + jídlo, zabalili jsme a šli na loď. Ještě koupeno jídlo ve vietnamském krámečku. Pak kafíčko v malinkém přístavečku, jestli se tedy tomu tak dá vůbec říci, bylo to jen malé dřevěné molo. Po chvíli jsme se ale dozvěděli, že loď (člun) má rozbitý motor a tedy se dnes do honduraského Puerto Cortez nedostaneme. Jeden domácí s rozvětvenou rodinou, kterého toto postihlo také mi řekl, ať jedu busem do Punta Gorda a odtud malou lodí přes Livingstone do Puerto Barrios v Guatemale. A tak se stalo. V autobuse jsme cestovali s malými dětmi. Přejeli jsme několik rozvodněných řek a v Punta Gorda jsme vystoupili. Udělali jsme pár fotek a vyšli směrem, který nás napadl. Po chvíli na nás volá člověk se samopalem u nějaké brány a říká, „Guatemala?“ a my „yes“, no a tak jsme se dozvěděli, že tady je přístav. Ještě do malé budky vyřídit výstup z Belize a zaplatit výstupní poplatek a lístek za ferry cca 90USD/os. Rychlá plavba 2 hod. podél pobřeží, zastávka v karibském přístavu města Livingston, kde překládali ručně různé pytle, nosili je na hlavách do přistavených rezatých starých aut…. jiný svět. Pak do Puerto Barrios, jediného velkého přístavu Guatemaly do Karibiku. Museli jsme nalézt vedle přístavu celnici, kde nám museli dát razítko o vstupu do Guatemaly. Pak colectivem s Australanem a Hondurasandou na hranice. Zde nám vzali pasy a po chvíli je přinesli s výstupními razítky ani jsme nevystupovali z auta. Také nás pohostili čerstvou guavou. Dále nás pak dovezli ještě asi 2km na hranice Hondurasu. Vystát frontu, protože právě zde projížděl autobus Francouzů, zaplatit poplatek, a pěšky asi 1km na místo čekání na autobus který jede do Puerto Cortez. Čekání asi 1hod. Dali jsme si pivko a vodu. Autobus byl starý, řev motoru i tmavých mladíků, dost podivných Hondurasanů, kterým jsme nevěřili. Tak jsme se semkli k sobě. Noc v PRÝ nejbezpečnějším městě v Hondurasu – Puerto Cortez. To říkal recepční hotelu. Ubytování v hotelu El Hostal Porteňo asi za 200Kč/os hned u autobusové zastávky. Vstup do hotelu byl za silnou mříží a byl vždy zamčen. Otevírání zajišťoval recepční. Pak jsme šli prázdnými špatně osvětlenými ulicemi na večeři do honduraského rychlého občerstvení. Těžce jsme se zde domlouvali, pouze rukama, ale když došlo k placení, řekl jsem „me kobra por favor“ a vypadalo to, jako když jsem rodilý Španěl, ihned rozuměli. Pak zpět a spát. V noci obrovská bouře, provazy deště tekoucí po spleti pouliční elektroinstalace nevypadaly vábně. Nic se ale nestalo, jsou zde na to zvyklí. Ráno nebylo po množství vody ani památky.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

25.10. Ráno +napít a rychle na busík do San Pedro Sula. Snídaně v busíku. V San Pedru koupen nákup jídla a museli jsme sehnat místo, kde koupit lístky na autobus do města La Ceiba. La Ceiba je ale zase snad nejnebezpečnější město Hondurasu. Vyložili nás někde na ulici, kde nás navedli do jediného taxi za vydatného deště a ten nás dovezl do přístavu na ostrovy Roatan nebo Utila. Zjistili jsme ale, že loď dnes nejede z důvodu velkých vln a jestli pojede zítra, to se prý uvidí. Tak jsme se ubytovali v hotelu Entrada hned vedle přístavu, asi za 150Kč/os. Dost vybydlený hotel s domácí, která neumí anglicky, pouze španělsky. Ale domluvili jsme se za pomocí její vnučky, která se angličtinu učí ve škole. Večer jsme šli na večeři, a protože pršelo, mávli jsme na taxi. Ten nás nejprve dovezl ke svému bossovi, který nám vyměnil peníze (zariskovali jsme) a pak nás vezl asi 3km zbytečně k levnému jídlu. Cena taxi byla ale tak veliká (200Kč), že jsme chtěli ihned zpět, protože prý večer zde chodit, je velmi nebezpečné. Dovezl nás do rybí drahé restaurace, kde jsme si dali polévky rybí a z královského kraba. Výborné, ale jedna za asi 200Kč + pivko. S krabem jsem bojoval dlouho, dostal jsem kleštičky, malinkou vidličku, paličku a hodně ubrousků. Po hostině po mne zůstal docela nepořádek :-). Pak nám během jídla zvýšili cenu, ale to se nám tedy nelíbilo, museli jí snížit no a pak nám nechtěli vrátit peníze. Čekali jsme ale tak dlouho, že nakonec vrátili. Pak pěšky do hotelu a unavení jsme hned usnuli.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

26.10. Ráno + rychlá snídaně a do přístavu. Tam zjištěno, že ráno loď nejede na Roatan ani Utilu. Dohodli jsme se s ozbrojeným pracovníkem přepravní společnosti, že nám do 12 hod. zavolá, jestli loď pojede. Složitě jsme se domlouvali s majitelkou hotelu, že jedeme do města a že si tu chceme uschovat batohy a buď zůstaneme ještě jednu noc nebo pojedeme na ostrovy. Pak jsme si vzali taxi a jeli do města. Nejprve k nákupním centrům, kde jsme se najedli, ale také ne moc levně. Polévka byla ale velká a dobrá, s celou rybou. Čerstvý džus byl drahý a ředěný. Pak najednou telefon a zpráva, že loď jede. Tak rychle taxi do hotelu, se zastávkou na hezkém karibském náměstí, pár fotek, pak vzít věci a do přístavu. Zjistili jsme, že jede loď na Roatan – obrovská luxusní se spoustou lidí a také na ostrov Utila – malá, uzavřená, vyklimatizovaná. Dali jsme přednost mnohem tiššímu ostrovu UTILA. Před odjezdem jsme se ještě seznámili se dvěma pivařema, jeden z Floridy a druhý z Mexika. Oba usměvaví a žízniví :-). Vypil jsem jejich pivo a také jsme si vyměnili několik pamlsků s mladými děvčaty, kteří míří na Utilu za prací. Odjezd byl na čas, v 16hod a cesta trvá 60min. Vjelo se opravdu do velkých vln a většina lidí na lodi vyzvrátila vše, co měli v žaludku. Servis pracovníků převozní společnosti byl zcela profesionální. Házeli si pytlíky, utěrky, podávali podložky na sezení i ležení, kmitali z místa na místo, prostě profi blicí komando. Na Utile jsme chytli tuk tuk a ten nás odvezl k levnému ubytování, hotel Bavaria. Docela to šlo, 300lempira/pokoj(300Kč), studená voda a jednoduché zamykání na petličku, ale pokoj v patře a hotel za plotem. Musím podotknout, že tomu, čemu se v Karibiku říká hotel, nemá nic společného i se špatným ubytováním v Evropě. Večer k nám ještě přišlo Honduraské děvče, co jsme znali z přístavu, jen se usmívala a nic neříkala, napadlo nás vše, ale řekli jsme, „bueno nočes“ a tak jsme se rozloučili. To se prostě musí zažít.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

27.10. Deštivé ráno, hodně motorek a tuk tuků, sem tam auto. Vztyk ve 4+snídaně a procházka do vesničky a dohodnuto potápění. Pak průzkum východní strany ostrova. Mangrovy, orli, plážičky, sem tam ubytování, ale prázdné. Pak dále až skončili baráky, k lesu a zde nazí koupání+ šnorchlování, laškování s chobotnicemi na břehu. Fotky s chobotnicí na hlavě atd. Pak dále lesem, ale museli jsme uhýbat polorozpadlému náklaďáku, co zde občas projede obrovskými loužemi. Pak jsme navštívili jeskyňku, okolo které jsme šli a nazval jsem jí „Komáří jeskyně“- jasné je proč asi. Vyšli jsme v polovině runwaye místního letiště. V letištní chatě jsme si dali pivko a šli jsme zpět. V hotelu rozhovor a spát.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

28.10. Vztyk v 4:30 a v 6:30 na potápění, 60USD/2ponory a ubytování v krásném apartmánu za 10USD. 2 běžné ponory. Žraloci obrovští prý budou zítra, ale určitě lžou, abychom přišli. Pak jsme šli na západ až k laguně, kde jsme viděli rybáře, sedli jsme si, popovídali a hned nám bylo lépe. Stále trochu pršelo. Ještě jsme donesli prádlo na vyprání. Večer jsme šli na večeři, dali si fritované krevety, ale byly mastné. Zapili jsme je pivem. Pak spát.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

29.10. Vztyk v 5hod + snídaně na molu a v 7 v bázi. Opět 2 běžné ponory s langustami, barakudami aj. První ponor na Black Coral Wall a problémek s automatikou, ale vše OK a dokončen ponor. Asi ve 12 hod jsme byli zpět, půjčili jsme si kola a jeli na letiště a po runway až k moři. Tam do leva. Nejdříve se dalo jet, pak jsme již tlačili a rozhodli jsme se nechat kola u cesty, zamknout je a jít dále pěšky. Objevena krásná plážička s vyplavenými gorgoniemi, kde jsme se vykoupali+ vlny, jen nás ze začátku vyrušil člověk, co poblíž bydlel. Po koupání šli okolo nás 4 holky, která nám mávali :-). Pak pěšky dále až jsme zjistili, že se to dá na kole projet. Tak klusem pro kola, protože se již začínalo stmívat. Dostali jsme se na lesní bahnitou cestu a to již v úplné tmě. Po ní jsme jeli jen podle odlesku hvězd v hlubokých a bahnitých kalužích. Z cesty nám uhýbali stovky modrých krabů, které jsme viděli až následující den. Nyní pouze šustili v lupení a šplouchali v kalužích. Chvíli jsem si myslel, že to jsou mayské iguany. Za hodinu jízdy po této strašné cestě jsme se dostali na asfaltku vedoucí k letišti. Byli jsme zachránění. Na tuto cestu zbydou jen vzpomínky, protože se nefotilo – nešlo to. Vrátili jsme kola a vyzvedli vyprané prádlo. Pak na večeři do restaurace Picollo – super jídlo, výborná ryba + zelenina a citron. Znaveni spát.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

30.10. Ráno vztyk v 5hod. + snídaně a v 7 v bázi, ale už byli na lodi a prý už na ponor nemůžeme. Tak jsme si půjčili kola, ověřili jsme na zítra loď a při tom jsme si prohlédli malou loděničku, která vyrábí dřevěné lodě z palmového dřeva a povrch dřeva je opatřen mnoha vrstvami epoxydové pryskyřice a fíbrového vlákna. Také jsem si zde prohlédl ponorku Reef Explorer I. Pán z loděnice nás poslal i na velké papoušky, kteří zde v dešti seděli na vrcholcích stromů. Byli sem dovezeny z Evropy. Dost ale pršelo a tak jsme se, jako včera, opět vydali stejnou blátivou cestou až na konec k moři. Tam jsme schovali kola a šli jsme asi 3km po špičatých útesech, vysvobodili jsme kraba, prohlédli krásné kořeny a kmeny-plánovali jejich dovoz a šli až ke „kanálu“, který vede přes ostrov. Zde jsme našli nádherné mušle vyvržené mořem Šnorchlovali jsme v zátoce, najedli se a pak cesta zpět i s mušlemi. Zpět jsme byli asi v 16:30hod, srovnány peníze na bázi, nechali jsme si apartmán za 40USD/noc-vyšší cena, protože jsme se již nepotápěli. Pak výborná večeře opět v Picollo. Večer ještě zabalit na ranní odjezd z ostrova.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

31.10. Ve 4 vztyk +snídaně, dobalit a v 6:30 odjezd na pevninu. Moře bylo klidné a i cesta bez problémů. V La Ceibě taxi na bus terminál společnosti Maya De Oro a koupen lístek přes San Pedro Sula až do Guatemala City. V San Pedru přestup a večer v Copán přechod v dešti pěšky hranice do Guatemaly - foto u cedule. V 01:00 Guatemala City. Rychle taxi do levného Hotelu Hunapu – 180Kč/os/noc. Naše domněnka byla, že majitel je zapojen do trestné činnosti.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

1.11. Noc + ráno + rychlé jídlo, recepčnímu zaplacen taxi do Antiguy, ale podvedli nás. Taxikář nás vyložil u chicken busu z GC do Antiguy. Od taxi nám naháněči ihned bafli zavazadla a už jsme byli v autobusu. V buse bylo několik prodavačů všeho možného, pěkný zážitek :-). Pak se platil bus a já vytáhl peněženku a zaplatil jsem. Autobus byl plný řev motorů na rušné čtyřproudovce, sem tam vidět auta kde měli zbraně, řev naháněče „ÁÁntikva“. V Antiguy ke mně přišla krásná holčička a chtěla mi pomoci s batohem. Stoupl jsem si a řekl jsem jí, že na to není dost silná. Ještě jednou to zopakovala a pak odešla-když jsem si k ní stoupl ze sedačky, její komplic mi vytáhl z kapsy peněženku s asi 5000Kč, 2 kreditky, řidičák. Ještě jsme k ní běželi, aby nám poradila s ubytováním, ale prý neví. Krádež jsem zjistil až asi po 20 minutách. Kreditky jsem hned zablokoval, ale stejně se stačili najíst za 286Kč. Prý je to zde běžné, je na to zde prý mafie. Pak nás chytil náhončí Juan (prý učitel španělštiny) a dovedl nás do jeho zprostředkovávaného ubytování, do rodiny, procházeli jsme obývákem i atriem, společný záchod i sprcha a dost vybydlené a zatuchlé. Ubytování však za silnými ocelovými neprůhlednými vraty. Ostatní ubytování je prý o hodně dražší. Ale bezpochyby kecal. Na zítra koupen přes něj lístek k jezeru Atitlan a doporučil (správně) město San Pedro La Laguna. Přes Juana i výlet na sopku Pacaya- činná, dostupná sopka. Pak procházka městem, fotky, prošli jsme trh, kde jsem si sehnal vložky do sandálů, které jsem měl už vyšlapané a sopku bych s nimi nezvládl :-). Také jsem musel sehnat na vložky vteřinové lepidlo…. přilepené chodidlo se mi podařilo utrhnout :-). Večer jsme se ještě prošli na hřbitov, který nám byl doporučen, velké bílé hrobky bohatě ozdobené s mnoha pozůstalými a dokonce zde hrála i kapela, prostě jiný mrav.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

2.11. Vztyk ve 4 + snídaně a v 6:50 výlet na sopku Pacaya - naskočení do busíku s mladými turisty a cesta směr na Guatemala City a před ní vpravo, směr na Amatitlan a Palin. Po asi 5km do leva až pod sopku do San Francisca. Výstup s průvodci s výkladem asi 2 hod na hranu kráteru do 2552mnm, sestup do kráteru, opékání marschmeláků v horku ze sopky asi 1/2 hod. Pak po hraně na druhé straně kráteru až nahoru, výhled na městečka Escuintla, Monte Cristo a Palin. Sestup trval 1,5hod. Krásné výhledy na okolní sopky Aqua, Fuego i Acatenango, jezera Lago de Calderas , Lago de Amatitlán i Guatemala City. Po návratu asi v 11hod. ve spěchu vynikající rybí polévka za asi 200Kč na naše v útulné hospůdce, ale najedli jsme se dva. Ve 13 hod. odjezd busíkem, sběr

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

cestujících po Antiguy. Silnice Guatemalou byla po čtyřproudovce asi v 2000mnm se zastávkou na kávu a polévku. Před sjezdem k jezeru Atitlan ještě nádherné foto západu slunce a pak pekelná cesta serpentýn a děr asi 20km. Atitlan je v 1300mnm. Někdo to nezvládl a zvracel, jen jsem podával odzkoušené, neděravé pytlíky. Dojeli jsme již za tmy v 18:30 do San Pedra La Laguna. Hned sehnali hotel, krásný, Gran Sueňo. V druhém patře s terasou s výhledem na jezero. Pak ještě procházka městečkem, se zastávkou ve škole, kde zpívali děti a jejich otcové se s námi přivítali podáním ruky a nabídli nám posazení. Chvíli jsme poseděli a pak se rozloučili a v tichosti odešli. Šli jsme dále až na festival, kde jsme poslechli muziku a okusili místní jídlo z ulice – tacos. Dal jsem si 2x :-). Unaveni jsme okamžitě usnuli.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

3.11. Ráno + krása, výhled na jezero-fotky. Pak jsme se šli projít a dali jsme si čerstvý pomerančový džus před námi vymačkaný a ještě jeden -repete, pár fotek indiánských žen, které ručně prali prádlo v jezeře. Pak snídaně na terase s výhledem na jezero a rychlý nápad, že pojedeme do Panajachel dohodnout potápění, protože nám v Santa Cruz la Laguna řekli, že zítra nemají čas. Chtěli za 2 ponory z lodě s půjčením výstroje 60USD (to je dobré). V Panajachel naháněči řekli, že tam nikdo na potápění není. Tak jsme sehnali tuk tuk a nechali se dovézt do městečka Santa Catarina. Tam krátká procházka až do dílny, kde tkali koberce, zde pár fotek. Pak dále do městečka San Antonio. Zajímavé je, že mezi oběma městečky je vzdálenost 5km, ale žijí zde jiní lidé, jiný kmen, nosí jiné kroje, jiná řeč… zvláštní. Pár foto a sestup po schodech do malinké restaurace u jezera, odkud jsou krásné výhledy a fotky s jezerem, sopkami Atitlán, Tolimán i San Pedro i dřevěnými loďkami. Jídlo bylo klasické, kuře, zelenina a pivko. Pohostili jsme i tuktukáře, hodně děkoval. Pak jsme se přátelsky rozloučili a jeli do dílny na výrobu místní keramiky. No a pak zpět do Panajachel. Cestou ještě pár fotek. Loďka do San Pedra plula tentokrát přímo a nad sopkou San Pedro byl obrovský mrak ve tvaru těla a rukou ve kterém se blýskalo. Stále se zvětšoval. Byli jsme již znaveni a já neměl chuť dohadovat ceny na zítřejší výlety. Pak večeře na ulici, placky s nějakou omáčkou a spát.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

4.11. Ráno + snídaně TOP s ovocem, zmrzlinou, medem, palačinkou, pak Coffe Tour. Výstup nad město až k divoce rostoucím kávovníkům, tam vysvětleno, že lidé zde provádí sběr a prodávají ho do místní fabričky na kávu. Tím se sběrači živí. Fabrička tedy zpracovává zrna z divoce rostoucích kávovníků v nadmořské výšce od 1500mnm. Rozlišují 5 kvalit kávy. První je, že plody namočí a ty co plavou, vyhodí. Pak provádí ruční sušení na slunci 5 dní a každých 20min prohrabují - rozlišují barvu zrn. Třetí kvalita (do Evropy) je oddělení lepších zrn. Druhá kvalita je odstranění vnitřní slabounké šlupičky na zrnu. A první kvalita je ruční oddělování čistých zrn dle tvaru, barvy a velikosti. Z odpadu z výroby dělají kompost, prodávají ho a také používají opět pod kávovníky. Pak nám ukázali malinkou pražírnu – pracovní teplota je 200°C a čas 15 až 20min, dle očichání sondy. Koupili jsme si první kvalitu. Cestou zpět ještě nákupy, pak hotel, vzali jsme si od rána již sbalená zavazadla a ve 14 hod. byl odjezd busíkem do Antiguy. Zde hodina pauza s procházkou a polévkou. Odjezd do Guatemala City, přestup na nádraží společnosti Linea Dorada a odjezd přes noc do Flores. Prospali jsme to, no já tedy méně. Cestou byla jen jedna zastávka na WC.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

5.11. Ve Flores jsme byli asi v 6hod, dali jsme si 2x čerstvý pomerančový džus a asi v 7:30 odjezd busíkem do Belize City. Přes hranice pěšky a za hranicemi a pohovorem vstupu do Belize nás busík zase naložil. V Belize City nás vysadil u, nám již známého přístavu, ale museli jsme dojít asi 300m k druhému přístavu, odkud nám za chvilku jel ferry na Caye Caulker. Odjezd ve 14hod. Zde jsme chvíli hledali ubytování a pak naproti Frenchies Divers jsme našli krásný Ocean Pearl Royale Hotel s Rakouskou majitelkou, která zde žije již 26let. Na druhý den dohodnuto potápění, zaplaceno a příprava výstroje. Pak procházka, koupání a přeplavání přes kanál - krása. Večeře v sousedovic hospůdce – lobsters + zelenina + pivo-výborné asi 200Kč/os na naše peníze.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

6.11. Vztyk + v 5:30 v bázi, snídaně a odjezd v 6hod. Prší, vítr, velké vlny. Všichni v kabině, jen jedna paní ne. Bála se asi nevolnosti. 2 hod jízdy a jak jsme se blížili k Lighthouse Reef, začalo se počasí lepšit. Ponor na hranu, kde ležela velká hnědá trnucha, pak sestup podle kolmé stěny až ke stalaktitům začínajícím ve 30m hloubce, pak pozvolný výstup se žraloky šedými. Přejezd na lokalitu Half Moon Loockout, kde byla krásná stěna do hloubky 1000m, siba skvrnitá, želvy, barakudy, krab královský. Pak jídlo na krásném ostrově a pár fotek. Třetí ponor byl na Long Caye Aquarium, běžný korálový život, želva a siba skvrnitá. Cestou zpět jsme se zastavili v laguně Turneffe Reef a byli jsme pohoštěni sušenými tortilami se zeleninovou směsí a nějakým lahodným alkoholickým nápojem. Mladí Američani se rychle unavili a byli prý připraveni zemřít :-). Návrat asi v 17hod. Večer procházka a spát.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

7.11. Vztyk + snídaně a procházka. Pak jsme naplánovali výlet na vedlejší ostrov. Nejprve přeplavat kanál se silným proudem s jednou rukou nahoře, aby se do životně potřebného repelentu nedostala voda. Na druhé straně hned důkladně namazat, komárů je tady fakt mnoho. Pak několik km cestičkou ostrovem až na pláž, kterou jsme prošli a za ní se snažili dostat na cestu vedoucí středem ostrova. Čím dál více jsme se propadali do smradlavého bahna. Když už nás přešel humor, byl jsem nad kolena v bahně. Několikrát jsme vyndávali z bahna sandály. Pomocí větví, na které jsme si stoupali, jsme se dostali z bažiny zpět na pláž. Po pláži jsme šli zpět až jsme objevili krásnou plážičku s lagunou, skrytou za mangrovy, bez vln. Umytí + vykoupání v laguně. Pak klusem až ke kanálu a přeplavání zpět. To už se stmívalo. Ještě večer koupeny lístky na ferry do mexického Chetumalu. Večeře a spát.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

8.11. Probuzení + snídaně a v 8hod. odjezd ferry na ostrov San Pedro, kde jsme prošli složitou dvojitou výstupní kontrolou včetně zaplacení výstupního poplatku z Belize, 37BD. Asi v 11hod jsme byli v Chetumalu, kde nás těžce ozbrojení policajti nechali na molu nastoupit do řady a před sebe položit zavazadla. Proběhla kontrola psy, hledali drogy. Pak ještě razítka do pasu o vstupu do Mexika. Hned z přístavu chycen busík do Playa del Carmen. Několik hotelů bylo drahých nebo zavřených a tak jsme se ubytovali v hotelu Papagayo.- vrchní pokoj s okny. Na 5 nocí za asi 180Kč/os/noc. Večer procházka po obchodech, zamluveno půjčení auta za 35USD + 200pesos pojištění.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

9.11. Ráno + snídaně a v 10hod. půjčeno auto. Do obchoďáku, nakoupeno jídlo a zastávka v Puerto Aventuras – zbohatlické turistické městečko, ale viděli jsme zde delfíny, kapustňáky i lvouny. Pak přes Tulum, až k cenotě Angelita. Zaplacen vstup 100pesos/os. a v cenotě jsme byli sami. Nádherné jezírko v džungli. V 15:30hod. nás domácí vykázal a jeli jsme opět do obchoďáku, tam večeře. Trochu složitější bylo na noc zaparkovat, ale podařilo se kousek od hotelu. Večer procházka na nákupy a spát.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

10.11. Vztyk + snídaně a opět do obchoďáku pro jídlo. Pak za Tulumem zastávka u cenoty Car Wash (Aktun Ha-Západní voda) a dále do mayského historického města Cobá. Pršelo, tak jsme chvilku počkali, pak si půjčili kola, projeli po cestičkách Cobá zasazené v džungli. Nakonec jsme i našli pyramidu, kam jsme vylezli. Pyramida je 42m vysoká a vrchol je nad okolní džunglí, nádherný je pohled na džungli ze které vyčuhují mayské památky. Cestou zpět jsme se ještě zastavili na pláži v Tulumu, poseděli jsme na skále nad mořem při západu slunce. Pak opět obchoďák, zaparkovat, procházka a spát.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

11.11. Ráno + snídaně, piknik na pláži na východ slunce, nákup v obchoďáku, zastávka v Tulumu, kde jsme hledali mapy Karibiku. Pak do Grand Cenote. Koupání, krása. Procházka ještě k Snake Cenote a Four Way Cenote. V té první jsem si pojezdil na kajaku. V Grand Cenote mi ale ukradli masku a to zde byli samí Evropané. Zajeli jsme opět na pláž do Tulumu, kde jsme se ve tmě prošli po pláži asi 2km směrem k mayským památkám a zpět. Pak ještě obchoďák, večeře, zaparkovat tam kde je bíle označen obrubník a spát.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

12.11. Vztyk + snídaně, foto východu slunce na pláži. Pak jsme šli vrátit auto, ale našli jsme za oknem cedulku na pokutu za špatné parkování. Dojeli jsme k půjčovně a zjistili jsme, že nemáme zadní SPZ. V půjčovně nám nechtěli pomoci ani na chvilku půjčit auto. Chtěli 40USD, že pokutu vyřídí. Řekli jsme si, že je nebudeme podporovat. Policejní stanice byla asi 5km v nebezpečné části města. Tak jsme vyrazili. Po chvíli jsme zastavili auto městské policie, neuměli anglicky a tak slabou španělštinou jsme vysvětlili co a jak. Zavolali vysílačkou, přijelo další auto a na sedadle měli naší SPZ. Říkali, že jim máme zaplatit 800pesos a dát to tak, aby to nikdo neviděl. OK. Pak nám dali SPZ. Lumpové. Vrátili jsme jí do půjčovny, kde odblokovali kreditku. Pak++ pláž, koupání, hotel+ nákupy, večeře v hospodě na 2.Avenue, polévka a fajitas s krevetami a pivko. Na hotelu ještě balit tak do 01:00hod.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

13.11. Vztyk+ rychlá snídaně, dobalení a autobus na letiště v 8:40hod. Odbavení i s mušlemi z Hondurasu bylo bez problémů. Pak ještě káva v restauraci na letišti, kde jsme se i najedli. Jen jsem zapomněl zaplatit, až za mnou holčička z hospody musela doběhnout, velká moje omluva. Odlet byl na čas. V Torontu ještě koupeny památeční čtecí brýle, jídlo a vyměněna kanadská bankovka.

14.11. Let do Frankfurtu jsme skoro celý prospali. Celníci mávli rukou, ať jdeme, takže OK. Tequilla i mušle byly naše :-). Pak trochu problém s taxikářem, co nemohl najít ulici, kam jsme chtěli. Na druhém konci ulice nás vyložil. Auto jsem ale našel a vyjeli jsme směr ČR. Zastávka před hranicemi u benzinky na WC a před Prahou v mekáči jídlo. Doma asi ve 23:30hod.

Expedice Karibik

ZÁVĚR: Toto jsou cesty, které mne nejvíce oslovují – v uvozovkách nebezpečné země, teplo, jen s letenkou a každý den se upravuje dle stávající situace. Hrubý, základní plán musí být ale již z domova. Nyní když bych jel na Americký kontinent, tak bych ale chtěl uskutečnit Jižní Ameriku.


« nahoru »
ECOPAINT V Zahradách 758, 582 82 Golčův Jeníkov, tel: +420 602 482 468, email: