Pro správnou funkci je nutné mít zapnutou podporu JavaScriptu! Expedice Indonesie | ECOPAINT - potápění
IANTD Ecopaint
 

V HLUBINĚ VOD A ŽÁRU SOPEK

Termín : 3.4. – 22.4.2015
Kurs měny : 1000,-IDR = 1,90Kč

Cestovatelé : Radek, Michal, Florian, Zdeněk, Jitka

Navštívené ostrovy : Jáva, Timor, Flores, Rinca, Bali, Gili Selang

3.4. Sraz byl v 11:30 v Golčově Jeníkově a kromě Zdeňka jsme vyrazili na letiště. Využili jsme GO parking málem propadlý z podzimní cesty do Karibiku. Odlet byl v 15:45hod a Emirates se o nás dobře staraly. Letadlo Boeing 777-400ER s cca 400 lidmi na palubě nás neslo do Dubaje, Jakarty a i zpět, doba letu asi 5hodin. V Dubaji jsme malinko pospali, vyměnil jsem si papírové peníze SAE-dirhamy, abych měl další bankovky pod sklo stolu :-). Odlet byl za 4hod. a na čas. Časový posun +2hod.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

4.4. V asi 14:30hod jsme přistáli v Jakartě. Časový posun +5hodin. Našli jsme řidiče a našli levný Bengawan Hotel asi 5km od letiště ve čtvrti Tangerang. Pak ještě na vycházku špinavou čtvrtí plnou aut a na ulici večeře – kuře, rýže, čaj :-). Večer ještě pokec, test slivovice a spát.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

5.4. Ráno nás náš řidič v 8hodin vezl po Jakartě za 500.000IDR. Navštívili jsme starou holandskou koloniální část s přístavem, zvedacím mostem Pasar Hoender, náměstím Stadhuis Square, místní malé nádraží Kota Station, pak jsme zajeli na nové náměstí Monas –Nasional Monument a ve 11:30 hod jsme byli v hotelu. Pak nás ještě zavezl na letiště a my v 15:40 odlétali do Kupangu na ostrově Timor. Mezipřistání v Surabaya. Celkem let asi 5,5 hodiny. Časový posun +6hodin. V Kupangu jsme našli levný ale hezký hotel Le Detadu. Kupang je poměrně bohaté město z obchodu na Papuu. Před spaním jsem musel ještě zabít 2 švábi a pak vše OK.

Zvětšit do nového okna

6.4. Vztyk v 7hod., snídaně a prohlídka města. Zdenka začala hodně bolet noha. Podezřívali jsme trombózu z letadla a tak jsme sehnali v lékárně acylpirin na naředění krve. Taxikář nás prováděl městem za 500.000 pro 5, jenže byli Velikonoce a tak ve 14hod. se město zavřelo a všichni začali slavit. Všude plno křížů, pentlí, pódií aj. Do 11:30 jsme jezdili městem, byli i na dvou plážích, Kelapa Lima za poplatek 1,90Kč a Batu Nona Beach vstup gratis. A na první byla i cedule, že by se tu mohli vyskytovat mořští krokodýli, prý zde ale nejsou, říkal taxikář. Vykoupali jsme se na druhé. Odvoz na letiště ve 12:30 za 100.000IDR. Ve 14hod odlet na ostrov Flores. Let trval 1 hodinu, letadlem ATR72- vrtulové a přistání v Ende bylo na 2x. Protože okolo sopky Kelimutu byly mraky a pršelo. Také bylo zvláštní, že celou dobu letu bylo znát dno moře. Je zde tedy malá hloubka, řekl bych do 20-30m. V Ende jsme ukecali dopravce s větším autem aby nás 5 dní provázel po ostrově Flores, asi 500km + měl cestu zpět. Rád souhlasil a my ukecali cenu na 4.000.000,-IDR – tedy necelých 8000Kč pro 5 lidí – tedy krása. No a vyrazili jsme na 3 hodinovou cestu okolo sopky Kelimutu do vesničky Moni, kde jsme se ubytovali asi za 180Kč/os/noc se snídaní. Ještě procházka, večeře a spát.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

7.4. Vztyk ve 4 hod, snídaně a ve 4:30 odjezd na sopku Kelimutu. Zdenek s nohou sotva lezl. Autem na parkoviště a poplatek za vstup do n.p. 460.000IDR pro 5. Výstup za tmy cestičkou ketřem kráterům sopky. V každém kráteru je jiná barva vody. Červená – pohřbívají se sem děti, černá – pohřbívají se sem zločinci, zelená – pohřbívají se normální lidé. Samozřejmě podle pověstí a nebo to tak kdysi bylo. Počkali jsme na východ sluce. Foto, video a zpět. Vzít věci z home stay a cesta zpět do Ende 3 hodiny. Jenže v jednom místě rozšiřovali silničku, strhávali skálu a tak jsme zde 2 hodiny čekali s desítkami aut a motorek. V Ende jsme se ještě najedli, Ami se ještě zastavil doma rozloučit s rodinou a vyrazli jsme do města Bajawa. Cestou jsme se zastavili ještě na Blue Rock Beach u Nanga Panda. Liduprázdná, mnohakilometrová, černá pláž s modrými a zelenými kameny. Zvláštní. Místní kameny sbírají a prý se prodávají do Japonska k dekoračním účelům. Odsud jsme již začali stoupat do hor a celé 3 následující dny jsme se pohybovali v 1000mnm a více. Foto a video krásných míst, políček, potůčků, řek, vodopádů, džungle no a všudypřítomných sopek. Večer jsme dorazili do Bajawy a odsouhlasili jsme až třetí hotel. 200.000IDR za pokoj se snídaní. Zde jsme zůstali dvě noci. Pak výborná večeře mořských plodů za 25000IDR, čerstvý džus za 15000IDR, pivko 27000IDR a otestovali jsme arak 30% a byl pěkně hnusný. Tedy 1x destilovaný.

Zvětšit do nového okna

8.4. V 8 hodin sraz na snídani a v 9 odjezd. Bajawa je v 1200mnm a tak jsme sjeli okolo sopky Inerie do tradiční domorodé vesnice BENA, která je v 900mnm. Ve vesnici žijí lidé po staru, nemají moderní věci, spí na prknech v hadrech, ale na hlavu jim neprší. Cestou z vesnice jsme ještě zastavili na vyhlídce nad údolím v 1400mnm, kde jsme viděli takovýchto vesnic ještě asi šest. Pak na oběd do Bajawy a odjezd do horkých vulkanických pramenů SOA – 1100mnm. Prameny jsou pod sopkou Inielika. Teplota vody byla tak vysoká, že se do ní lezlo opravdu pomalu. Také potok, který z pramene vytékal, byl horký a i vodopád kde jsme se masírovali. Zde jsme vydrželi až do 17hodin, tedy asi 3 hodiny. Vůbec zde neznamená, že jste v tropech-tedy v horku a koupete se v horké vodě. Ostrov Flores je hornatý, tedy zde více prší a také je zde vysoká nadmořská výška. Horká koupel tedy byla více než příjemná. Pak jsme si v Bajawě koupili pivko, došli si na výbornou večeři z mořských plodů a také odzkoušeli arak z krámu. To byl teda ale hnus – jak naředěné vodou. Asi ve 22hod jsme šli znaveni spát.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

9.4. Sešli jsme se na snídani v 8hod a v 9:30 jsme vyjeli směr Ruteng. Cestou jsme zastavili na koupačku ve městě Aimere na liduprázdné, černé, dlouhé pláži. Pak již zastávka v tradiční výrobě araku, kde se mléko z nařízlých palem chytá do kýblů, leze se pro něj i 1x za hodinu. Pak se do mléka přidá hnědý palmový cukr a nechá se zkvasit. Dále se zavře do starého kotle kde se dlouhými poleny topí a jako destilační trubka slouží dlouhý bambus-asi 10m-průměr asi 100mm a na konci kape arak. První pálení má 35% alkoholu, druhé asi 45% a třetí asi 60%. Vše jsme ochutnali a nejlepší byl 60%. Domorodci nám říkali, že to už se nedá pít….. mýlili se a žasli. Odjížděli jsme zvesela a odvezli si 2 l 45% araku a 2 l 60% araku. Také asi 4 l hnědého palmového cukru v konzistenci hustého oleje. Pak oběd v Borongu. Okolo sopky Poco Leok a další čůrací zastávka byla u jezera Ramanese. Za tmy jsme dorazili do našeho ubytování, který jsme si vybrali. Klášter Santa Maria Berdukacita 270.000IDR/noc/pokoj se snídaní pod sopkou Ranakah. Zde bylo vše krásné, čisté voňavé a usínali jsme za zpěvu krásného chóru mladých jeptišek, majících ovšem normálně mobily. Před spaním ještě večeře v lepší restauraci Spring Hill. Opět jsme potkali Honzu z Moni. Nudle s masíčkem za 28.999IDR a pivko Guinness za 42IDR.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

10.4. Vztyk v 6:30 za zpěvu jeptišek, pár fotek, snídaně a odjezd z Rutengu z 1200mnm již do nižších nadmořských výšek okolo rýžových polí. Viděli jsme jak se rýže sklízí i suší vedle silnice. Zastávka na oběd v Cancar, pak na pavoučích políčkách. To je údolí, kde je systém umístění políček do tvaru pavučin, pro nás krásně netradiční. V dáli byla vidět sopka Wai Samo. Dále přes nižší hory, deštěm a mraky až do Labuan Bajo. Tam jsme si našli Orange hotel (300:000IDR/noc/pokoj se snídaní, doplatili zálohu Amimu (ten nás 5 dní vozil). Pak jsme se stavili ve francouzské dive bázi, kde jsme se dovolali Marcelině a ta pro nás dojela. Pak do Bajo Dive Club, vyplněny papíry, zaplacena záloha a večer, po výměně doplatek. Pak ještě do přístavu prohlédnout trh a dali jsme si výbornou večeři, krevetky a sepie na dřevěném uhlí dělané asi za 40Kč na naše peníze. Pak ještě pivko a net a o půlnoci spát.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

11.4. Vztyk v 6:45, snídaně, báze, vybrat věci, rozhovor s Frankem – majitelem báze z Berlína. Před 26 roky utekl přes Hamburk. Také říkal, že v Kupangu jsou krásné sladkovodní jeskyně a že se zde potápí. Tak až příště… Odjezd v 10:30 na krásné stylové dřevěné lodi, jen pro nás. Posádka – kapitán, kuchař, pikolík a průvodce. Starali se o nás fakt perfektně a kuchař byl na vyznamenání. První ponor na Sabayur Keci- želva, druhý na Mawan Island- mega trnucha a noční na Waenilu – perutýni, čtverzubci atd.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

12.4. Lehká snídaně a v 7 odjezd na ostrov Rinca a draky. Procházka ostrovem, viděno hodně velkých ještěrů, opice, divoké včely atd. Průvodce chtěl 100.000IDR na os. Tak jsme mu řekli o účtenku a najednou jsme platili až uniformovaným strážcům a dostali jsme účtenku. Ještěři byli od nás i 2m, ale pokud jsem jednomu narušil jeho prostor, okamžitě zvedl hlavu a podíval se na mne. V tom již domorodec volal ať jdu pryč, že by mohl zaútočit. Běhají totiž rychlostí 18-20km/hod. a jen tak nepřestanou s pronásledováním. Pak na loď, snídaně a ponory na Pulau Tengah, Tatawa Besar a noční na Siaba Besar. Na lodi se o nás krásně starali, jídlo, svačinky, pití, nosili nám lahve, oblékali nás, také nás vozili čluny atd. Viděli jsme žraloky, želvy - krása. Již začínaly proudy.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

13.4. V 5:30 budíček, lehká snídaně a ponory na Batu Bolong-pecka se žraloky a proudem, Manta Point-pecka, manty a obrovský proud-jednoho od nás to odneslo, Crystal Rock- pecka, žraloci, želvy, napoleoni, atd atd, Také jsme zde provedli výstup na horu a naskytl se nám úchvatný pohled na Komodo ostrůvky. Čtvrtý noční ponor na Gilli Lawa Quarat Bay-nic moc.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

14.4. Lehká snídaně v 7hod a ponory na Castle Rock-NEJ pecka, největší proud, miliony ryb, žraloci, napoleon… nešlo se udržet ani jednou rukou. Chvílemi nebylo přes ryby vidět k hladině. Oběd a pak Couldron – míchací kotel – zde se voda v kotli o průměru 40m točí a jsou zde velké ryby, trnuchy, siby, žraloci atd. Pak odjezd zpět. Cesta trvala 3 hodiny. Podvodou nás prováděl rodák z Lomboku jménem Nun. 43 letý dobrý kluk. V přístavu jsme se rozloučili, věci dotáhli do hotelu a ještě zajeli do Zrcadlové jeskyně – Batu Cermin. Jeskyně objevená Holanďany, ale zrcadlový efekt již neposkytuje, není voda. Pak opět na večeři do přístavu.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

15.4. V 6 vztyk, snídaně a v 6:30 odjezd. Ten se ovšem zpozdil, protože Michal myslel, že ztratil foťák, ale holky z kuchyně mu ho nakonec daly. Pak na letiště, odlet s Wings malým vrtulovým letadlem, za 1600Kč/os a za 1:20hod. jsme byli v Denpasaru. Let byl hezký, ostrovy, sopky atd. Asi v 10hod. jsme vyjeli taxíkem z letiště do nejzápadnějšího města Gelimanuk za 1.000.000IDR pro nás 5. Cestou jsme se ještě najedli v místní jídelně asi za 40Kč/os. V přístavu v Gelimanuk jsme byli za 3,5hod, tedy ve 14:30. Trajekt na ostrov Jáva stál 8000IDR/os a jezdil nepřetržitě. Jen jich tam bylo tolik, že to trvalo více než hodinu. Na Jávě jsme hned sehnali človíčka z místní „CK“ a ten nám zařídil ubytování na dvě noci za 150.000IDR/pokoj v home stay, přejezd do města Banyuwangi za 15.000Kč/os. Domluvili jsme i výstup na „pekelnou“ sopku Crater Ijen, kde se dodnes ručně těží síra. Nosiči síry chodí 2x za den, vynesou 60 až 120kg síry, dle jednotlivce a vydělají si 1000IDR/kg síry. Tedy při 100kg za den výdělek 190Kč. Výlet byl za 140.000IDR/os., ale budeme vidět kráter za světla i za tmy a i „blue fire“ - modrý oheň. Vyskytující se pouze zde a na jedné sopce na Novém Zélandě. Večer jsme se ještě prošli městem a ochutnali místní zkvašeninu rýže – „saki“. Pak večeře za 10.000IDR a na ulici nás dva domorodci donutili okusit durian. Drahé, silně zapáchající ovoce, kde lížete sliz okolo semen. Já to znal, ale Michal ne. Za 3 duriany chtěli 160.000IDR, tak jsme udělali comedy show a dali jsme jim 50.000IDR a museli být rádi. Pak jsme šli již spát.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

16.4. Snídaně v home stay a pak jsme se domluvili, že zajedem na pláž se vykoupat. Za 25.000IDR pro 3 lidi nás zavezl na pláž a odjel. Pláž byla však plná odpadků a i voda. Tak jsme se ještě prošli podél pobřeží a domorodou vesnicí šli zpět. Všichni domorodci byli příjemní a do těchto míst určitě moc lidí ještě nepřišlo. Cestou zpět jsme šli pěšky a zastavili se na jídle za 20.000IDR i s pitím. Ve 12:30 odjezd asi 30km na sopku Crater Ijen. Nás 5 a 6 mladých Slováků. Vstup stál 100.000IDR/os., ale měli jsme v tom obě varianty a tak jsme souhlasili. Výstup byl 3km do kopce, viděli jsme i opice a u kráteru jsme byli ve 2460mnm. Zde se každých 5min. měnilo počasí a i jsme zmokli. Podařili se nám však krásné fotky i videa kráteru. Obešli jsme hranu kráteru zleva až na nejvyšší bod, ale západ slunce byl za mraky. Průvodce stále lehce hvízdal, prý pro nás odhání mraky. Dále jsme čekali na noc, až odejdou poslední nosiči síry, aby nás nepráskli policii, protože sestup do kráteru ve tmě byl zakázán. My jsme to však riskli a šli 40min dolů i nahoru. Dole jsme byli 1m od vyfukující sopky, chrlící síru v dýchací masce, s malou baterčičkou, ale kdyby se otočil vítr na nás, nedostali by jsme se nikdy nahoru. Protože sirný kouř pálil v očích a nenašli by jsme, kudy zpět. Opravdu zde šlo o život. Blue fire jsme však viděli a zážitek byl a je nepopsatelný. Zpět ve 20:30, bolela mne noha, ještě na večeři, ale zavřeno a tak fresh juice a před spaním Valetol na bolest.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

17.4. Ráno jsme vstali, snídaně, noha bolela jak pes, ale táhl jsem na zádech batoh k silnici. Po chvilce nám zastavil taxi a za 50.000IDR nás hodil do přístavu. Trajekt asi hodinu, dali jsme si kafe a udělali pár fotek za stálého hlídání zavazadel. Na parkovišti před přístavem jsme ukecali naháněče do Tulambenu za 550.000IDR pro 3. Je to cesta trvající 6 hodin s jídlem. Oběd jsme si dali v Lovině – potvory z moře vytažené za asi 80Kč. V Tulambenu jsme obešli asi 4 hotely, ale byly strašně drahé – pryč je doba Tulambenské skromnosti. Odmítl jsem jim 800 až 5000Kč za pokoj platit a řekli jsme taxikářovi ať nás hodí do Amedu – za 70.000IDR. Tam jsme sehnali homestay Rumahku za 250.000IDR pro 3 lidi. Zde jsme zůstali 4 noci. WiFi je, výhled z terasy na moře je krásný. Dali jsme si večeři a spát.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

18.4. Snídaně a 3 hodiny jsme kupovali let z DPS do Jakarty. Nakonec to vyšlo a za 2.045.000IDR pro 3. Půjčili jsme si motorky a vydali se domluvit potápění. Nakonec jsme zastavili u J Hrušky v Dee Blue Studio. Domluvili jsme peníze, půjčení výstroje, pokecali jsme, dostali tipy na výlety a pak se potopili před resortem. Byl zde velký proud a tak jsme šli proti proudu a zpět. Michal končil na hladině s nulou. Pak jsme se zastavili v restauraci a dali si velké krevety, polévku, fresh juice. Ještě koupeny Bintangy a spát.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

19.4. V 7:30 na snídani, a na motorkách do Deep Blue Studio a jukungem k ostrůvku Gili Selang. Zde se Balijské moře stýká s Indickým oceánem a jsou zde obrovské proudy, studené a i vířivé proudy. Nejprve v zátoce želva, langusty, hejno barakud a pak jsme obeplouvali ostrůvek asi v 35m hloubce, cítili jsme studené proudy a najednou jsme viděli liškouna, tedy žralok liščí - thresher shark. To je velká rarita, protože tento žralok žije ve velkých hloubkách a jen málo vystupuje k hladině. Zřetelně jsme viděli jeho dlouhou ocasní ploutev i když se nám ukázal jen asi na 20sec a pak v klidu odplul. Pak jsme se vydali zpět do klidné zátoky kryté ostrůvkem pod kolmou stěnou. Na hladině bušili do ostrůvku velké vlny a s nám to v hloubce 10m houpalo i 5m sem a tam – krása. V zátoce čekal jukung s rybářem a zpět. V Deep Blue Studio jsme si dali ještě oběd, protože se blížila bouřka a pršelo. Výborné potvory za asi 70Kč a zmrzlina za 28Kč. Ponor 500.000IDR + 50.000jukiung. Když déšť ustával, vzali jsme motorky a jeli směrem dále na východ ke Gili Selang, pár zastávek a fotek Za vyhlídkou asi 300m cestou zpět, jsme odbočili do leva a jeli jsme pár km a pak do prudkého kopce, pak skončil asfalt a tak po kamení a když už motorky nevyjeli, tak pěšky. Přidaly se k nám děti běhající bosýma nohama po ostrém kamení, jako by nic. Vylezli jsme až k posvátnému stromu, kam nosí místní oběti bohům. Jméno tohoto místa je Batu Pil Pil. Cestou zpět nám děti dali anonu ostnitou a my jim za to dali sušenky Bebe. Jeden balíček klukům a jeden holčičkám. Dojeli jsme již ta tmy, lehká večeře a spát.

20.4. V 7:30 snídaně, net, motorky, vyměnit peníze, natankovat a Japanese Wreck, tam jsme nechali Jitku na šnorchlování a my k Jirkovi. Říkal jsem si, že když jsme včera viděli liškouna, takovou vzácnost, tak bychom to měli zkusit znova. Takže opět jukung a ke Gili Selang.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

S rybářem jsme ale domluvili, aby nás čekal za ostrůvkem. Tak opět koráli, hloubka a když začaly studené proudy, tak opět liškoun a tentokrát byl vidět déle a i jeho černé oko. Pak zpět a za Jitkou k Japanese Wreck. Přišel ovšem liják a tak v restauraci oběd, palačinka, kafe. Cestou zpět asi 1km za Deep Blue Studio, za brodem na křižovatce do leva, několik km, až k Yeh Mesem u Bangle. (Five Holy Springs). 5 pramenů různých chutí vyvěrající ze země. Nejprve se nás ujal domorodec (prý se střídají) a vedl nás mezi políčky, ukazoval úrodu, dobytek, přebrodili jsme dravou řeku s hloubkou asi 0,5m, cestou jsme slyšeli černé žáby až jsme došli k prvnímu pramenu. Erární hliníkový hrníček nevypadal vábně, ale napili jsme se – chuť po tamarýnu. Pak jsme lezli dál do džungle bahnitou cestičkou až jsme došli k druhému pramenu – chuť citron. K dalším pramenům jsme již nešli. Chutě vody z pramenů je asi dána od kořenů stromů, kde protéká. Cestou zpět jsme jeli kolem říšky, kterou jsme přejeli a ještě jsme jeli, kam to až šlo, cestičkou přes potok a do prudkého bahnitého kopce a když už motorka nevyjela, byla nad námi v džungli vesnička. Přišli nás obhlédnout děti. Pár fotek a zpět. Zastávka ještě ve vesničce Abang a foto se sochou nějakého božského slona. Kohoutí zápasy na plácku před Japanese Wreck jsme již nestihly. V Rumahku nás čekala slavnostní večeře – hodně jídla, deserty, ovoce. Na pokoji jsem ještě vypil Michalův Bintang.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

21.4. V 6:30 vztyk, snídaně, net a v 9:00 odjezd. 3 hodiny jízdy. Zastávka v Kutě na nákup v obchoďáčku, kde nakupují místní lidé. Zde byly opravdu krásné ceny. Na letišti jsme ještě ověřili let s Sriwijaya Air, jídlo, zmrzlinka a přelet do Jakarty. Let trval 1:50hod. V Jakartě jsme poseděli, ještě se jednou najedli, protože již bylo 22hod. a ve 23 do letadla a v 00:10 odlet. Emirates je kvalitní společnost, dobře jsme jedli i pili. Také jsme usnuli.

Zvětšit do nového okna Zvětšit do nového okna

22.4. přilétli jsme do Dubaje po 8 hod. letu. Kafíčko na jednom z nejkrásnějších letišť světa za 21 dirhamů a odlet o 2 hod déle. Po příletu do Prahy po 7 hodinách nás ještě hodinu nechali sedět v letadle..... Pak již pro auto a v 17:30 doma.

ZÁVĚR : Nádherná dobrodružná cesta, kdy se veškeré věci řešili až na místě. Prošli jsme nádherná místa bez turistů, viděli krátery dvou sopek, koupali se v horkých sopečných pramenech, viděli tradiční život ostrova Flores, pili domácí arak a i pod vodou jsme viděli a zažili chvíle, co ještě nikde jinde. Takže příště Indonésie? Pak tedy Raja Ampat + Papua.

Zvětšit do nového okna

Zvětšit do nového okna


« nahoru »
ECOPAINT V Zahradách 758, 582 82 Golčův Jeníkov, tel: +420 602 482 468, email: